o mně

Tady najdete základní informace o mém dosavadním životě, o mé práci a mých aktivitách.

Oficiální životopis

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. (1964)

předseda vlády České republiky

Politolog, univerzitní profesor a politik. Je předsedou Občanské demokratické strany a poslancem Parlamentu České republiky, byl rektorem Masarykovy univerzity a ministrem školství.

Vystudoval češtinu a historii na brněnské univerzitě (1983–1988), poté pracoval jako historik v muzeu. V osmdesátých letech se účastnil nezávislých občanských aktivit proti komunistické diktatuře. Po listopadu 1989 se podílel na založení oboru politologie. Byl mj. vedoucím Katedry politologie (1993–2002), Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií (2002–2004), ředitelem Mezinárodního politologického ústavu (1996–2004), ředitelem Institutu pro srovnávací politologický výzkum (2005–2011) a děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (2004).

V rozsáhlém vědeckém díle se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Je autorem více než 300 odborných studií publikovaných v řadě zemí. K jeho nejznámějším knihám patří např. Evropská unie (s O. Krutílkem a M. Pitrovou, 3. vyd., 2018), Teorie politických stran (s M. Strmiskou 1998, 2009), Katolicismus a politika (1996), Skrytá církev (s J. Hanušem 1999), Laboratoř sekularizace (2007), Evropský mezičas (2007, 2010), Politika, jaká nemá být (2010), Občané, demokraté a straníci (2015), Na konci bezstarostnosti (2015), Rozum a odvaha (2017) a Jak uvařit demokracii (2018), (M)univerzita (2019), Listopad 1989 včera a dnes (eds. s F. Mikšem, 2019). Vyšly také dvě knihy rozhovorů shrnující jeho názory na politiku a společnost: Vraťme politice smysl (s. J. Hanušem, 2017) a Profesor na frontové linii (s M. Balaštíkem, 2017). Souhrnný pohled na současnou konzervativní politiku a její východiska shrnul spolu s F. Mikšem v úspěšné knize Konzervatismus dnes (2019). Jeho nejnovější knihy jsou Politika v čase koronaviru (s P. Dvořákem a O. Krutílkem, 2020) a výběr z rozhovorů Rozum proti populismu (ed. F. Mikš, 2021).

Jako rektor vedl po dvě funkční období Masarykovu univerzitu (2004–2011), která se v té době stala nejžádanější českou vysokou školou a významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí. Za jeho vedení byl mj. postaven Kampus MU, jedna z největších staveb v oblasti vysokého školství ve střední a východní Evropě, a prosazen projekt Středoevropského technologického institutu (CEITEC).

Dlouhodobě působí v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí, byl také předsedou České konference rektorů (2009–2011). Zastával řadu veřejných a odborných funkcí, byl např. členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, Akreditační komise, místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace, působil jako hlavní vědecký poradce předsedy vlády.

V letech 2012–2013 byl ministrem školství ve vládě Petra Nečase; podařilo se mu stabilizovat resort a svou koncepční a přesvědčivou prací si rychle získal důvěru veřejnosti. V roce 2013 odmítl účast v Rusnokově vládě, protože nesouhlasil se způsobem jejího ustavení.

V říjnu 2013 vedl jako nestraník jihomoravskou kandidátku ODS a byl zvolen poslancem. 7. listopadu 2013 vstoupil do ODS, v lednu 2014 byl zvolen jejím předsedou. Funkci předsedy obhájil v lednu 2016, 2018 a 2020. V říjnu 2017 vedl jako celostátní a jihomoravský lídr ODS ve volbách, v nichž se ODS stala druhou nejsilnější politickou stranou. V listopadu téhož roku byl zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR.

Na podzim 2020 se stal celostátním lídrem nově vytvořené volební koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09). V říjnu 2021 koalice SPOLU zvítězila v parlamentních volbách se ziskem 27,8 % (1 493 905 hlasů).

Koaliční smlouva o vládní spolupráci ve volebním období 2021–2025 byla uzavřena 8. listopadu 2021 mezi koalicí SPOLU a koalicí Piráti a Starostové. Předsedou vlády byl Petr Fiala jmenován 28. listopadu 2021, členové jeho vlády byli jmenováni 17. prosince 2021. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyslovila důvěru vládě Petra Fialy 13. ledna 2022.

1964

1964

  • 1. září se narodil v Brně
1968

1968

  • v noci z 20. na 21. srpna má první bolesti slepého střeva, s nímž musí později na operaci, přisuzovat to jeho smyslu pro politiku ale ještě úplně nejde
1976

1976

  • pravidelně hraje dětské divadlo, např. v Divadle Husa na Provázku, ale i jinde
  • začíná hrát tenis, kterému, na rozdíl od fotbalu, zůstal věrný dodnes
1979

1979

  • studuje na brněnském gymnáziu na tř. Kpt. Jaroše ve třídě s experimentální výukou matematiky, což ho vedlo k tomu, že přestal chtít být astrofyzikem a začal se naplno věnovat humanitním oborům
1982

1982

  • stává se členem Spolku českých bibliofilů a zůstává jím dosud, což je jediná organizace, v níž je členem tak dlouho
1983

1983

  • zahajuje studium češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, která se tehdy dočasně kvůli komunistickému režimu jmenovala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
1984

1984

  • začíná pravidelně navštěvovat podzemní univerzitu, bytové přednášky britských politologů a filozofů, kterých se účastní až do listopadu 1989
1986

1986

  • před Vánoci se v kapli baziliky na Starém Brně nechává pokřtít, víra pro něj zůstává důležitá v osobním životě, náboženství i jako téma výzkumu
1987

1987

  • připravuje a vydává s přáteli vysokoškolský samizdatový časopis Revue 88
1988

1988

  • promuje na filozofické fakultě v Brně a odchází pracovat jako historik do muzea v Kroměříži
  • nastupuje na vojnu, poznává různá kasárna v západních Čechách, nakonec je zařazen jako betonář ke stavebnímu praporu, od té doby umí dobře stavět, betonovat a být politicky nepohodlný
1989

1989

  • na listopadových demonstracích se těší z pádu komunistického režimu a současně se seznamuje se svou budoucí ženou, individuální a politické události se proplétají
  • v prosinci se vrací z Kroměříže do Brna a pracuje jako novinář a redaktor
1990

1990

  • časopisy vydává a edituje pořád, místo samizdatu ve svobodných podmínkách postupně Proglas, pak Revue Politiku a dodnes Kontexty
  • s kolegy zakládá katedru politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kterou pak od svých devětadvaceti let vedl
1991

1991

  • pobývá půl roku na katedře politologie bochumské univerzity v německém Porúří, kde se spřátelil dokonce i s německými levicovými intelektuály, což by si předtím nedovedl představit
1992

1992

  • žení se s manželkou Janou, s níž žije doposud
1993

1993

  • zakládá s přáteli Centrum pro studium demokracie a kultury, jedno z dlouhodobě nejúspěšnějších občanských sdružení mj. s rozsáhlou vydavatelskou činností
  • narodil se mu první syn, celkem má tři děti (Martina, Kláru a Jiřího)
1996

1996

  • v jedenatřiceti letech se habilituje na Univerzitě Karlově v oboru politologie
  • stává se ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde spolupracuje s bývalými politickými vězni i exulanty na podpoře demokratické politické kultury
1998

1998

  • podílí se na založení Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
2002

2002

  • zakládá katedru mezinárodních vztahů a evropských studií
  • je jmenován prvním profesorem politologie v ČR, v sedmatřiceti byl jedním z našich nejmladších profesorů
2003

2003

  • je zvolen děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
2004

2004

  • stává se rektorem Masarykovy univerzity, do funkce nastupuje 1. září, v den svých čtyřicátých narozenin, ale to je všechno jen shoda různých okolností a dat
  • pokládá základní kámen univerzitního kampusu v Brně-Bohunicích
2007

2007

  • na návrh ODS je Poslaneckou sněmovnou a Senátem zvolen jedním z prvních členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, působí zde pět let a usiluje o to, aby ústav pravdivě připomínal naši minulost v době nacismu a především komunismu
  • je zvolen rektorem na druhé funkční období
2008

2008

  • stává se členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, později je zvolen jejím místopředsedou, snaží se prosazovat podporu výzkumu a jeho rozumnější organizaci
  • objevuje vztah k venkovu, koupil si chalupu, které ale neříká chalupa, protože vlastně není chalupář, a kde v posledních letech tráví veškerý volný čas, což nepochybně souvisí s tím, že celý život píše, organizuje a žije jen ve městech
2009

2009

  • na dva roky je zvolen do čela České konference rektorů
2010

2010

  • navštěvuje českou polární stanici na Antarktidě a na deset dní uvízl na argentinské vojenské základně ve sněhové bouři
  • vydává knihu Politika, jaká nemá být, která je sice jen jednou z jeho mnoha knih, ale je důležitá pro to, co se bude dít dál
  • uvádí do provozu univerzitní kampus v Brně-Bohunicích, největší stavební projekt v oblasti vysokého školství ve střední Evropě
2011

2011

  • je schválen projekt CEITEC (Středoevropský technologický institut), který po léta se svými spolupracovníky připravoval a prosazoval
  • prezident Václav Klaus mu jako ocenění jeho činnosti ve funkci rektora uděluje Zlatou plaketu prezidenta České republiky
  • je jmenován hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády; jako se mu to stalo už mnohokrát, opět něco zakládá a rozvíjí
2012

2012

  • v květnu se jako nestraník stává ministrem školství ve vládě Petra Nečase, kde působí 14 měsíců
2013

2013

  • odmítá účast ve vládě Jiřího Rusnoka, protože odporuje těm principům politiky, kterým věří
  • přijímá nabídku vést jako nestraník jihomoravskou kandidátku ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny; v nejtěžších volbách pro ODS je zvolen s velkým množstvím preferenčních hlasů poslancem, snad i proto, že chce dělat „politiku, jaká má být“
  • 7. listopadu vstupuje do ODS; v datu žádnou symboliku nehledejte, prostě to tak vyšlo
2014

2014

  • na lednovém Kongresu ODS je zvolen jejím předsedou; dělá, co může, aby ODS, která se v té době v průzkumech pohybovala kolem pětiprocentní hranice, přežila a byla úspěšná
2016

2016

  • je znovuzvolen předsedou ODS, podpořilo ho 93 % delegátů Kongresu
  • v krajských volbách získala ODS celostátně 9,4 %, první fáze záchrany strany je úspěšně ukončena
2017

2017

  • v říjnových parlamentních volbách dosáhl s ODS jako celostátní a jihomoravský lídr výrazného zvýšení počtu voličů, ODS se s 11,3 % stala druhou nejsilnější politickou stranou, převzala znovu pozici lídra české pravice a v rozbitém stranickém systému byla jedinou tradiční demokratickou stranou, která vyšla z voleb posílena
  • stává se znovu poslancem a v listopadu je zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR
2018

2018

  • v lednu byl potřetí zvolen předsedou ODS, získal velmi silný mandát k tomu, aby ODS proti nenormálnosti stavěla normálnost a zdravý rozum, nabízela voličům politiku postavenou na hodnotách a silném pravicovém programu a vracela tak politice smysl
  • ODS vyhrála v říjnu jednoznačným způsobem senátní volby a získala pozici předsedy Senátu PČR
2019

2019

  • v evropských volbách ODS zdvojnásobila počet mandátů a ztrojnásobila počet svých voličů, potvrdila pozici nejsilnější opoziční strany a se ziskem 14,5 % se výrazně přiblížila hnutí ANO
2020

2020

  • na lednovém Kongresu ODS byl počtvrté zvolen předsedou ODS s jednoznačnou podporou více než 90 % delegátů
2021

2021

  • na podzim 2020 se stal celostátním lídrem nově vytvořené volební koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09)
  • v říjnu 2021 koalice SPOLU zvítězila v parlamentních volbách se ziskem 27,8 % (1 493 905 hlasů)
2022

2022

  • 28. listopadu 2021 byl jmenován předsedou vlády
  • členové vlády byli jmenováni 17. prosince 2021
  • 13. ledna 2022 vyslovila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR důvěru jeho vládě

Fotografie ke stažení

Další informace můžete nalézt zde: