aktuality

Na Petra Fialu, který se ve 37 letech stal prvním polistopadovým profesorem politologie v Česku, jsem si připravila lahůdku v podobě jeho vlastních myšlenek. V roce 2016 a 2017 vedl rozhovory s historikem Jiřím Hanušem a vznikla z toho kniha pod názvem „Vraťme politice smysl!“. Dokázal to jako premiér, nebo ho sešrotoval každodenní vládní provoz? Vzepřel se nesmyslům z byrokratického lůna Evropské unie, jak o tom plamenně hovoří v této publikaci, nebo se stal jedním z bruselských kývačů? Může spisovatel napsat geniální dílo, ale nebýt dobrým člověkem? A vnímá Petr Fiala, že mnoho lidí obviňuje koaliční představitele z intelektuální povýšenosti, kterou on sám z duše nesnáší?O tom všem jsme si povídali a společně hledali odpovědi. Pár desítek minut naprosto nestačilo, ale věřím, že i tak toho padlo dost, abyste si udělali obrázek o Petru Fialovi jako člověku.

O manželce Janě
Se svojí budoucí ženou Janou se Petr Fiala seznámil během listopadových demonstrací v roce 1989. „Nepochybně to byla láska na první pohled. My jsme tehdy bydleli blízko sebe a já jsem Janu doprovázel z demonstrací domů. A tak jsme se velmi rychle sblížili,“ prozradil Petr Fiala. Prozradil, že společně se rozhodli mít první dítě brzy. Syn Martin se narodil ještě během jejího studia. „Vždycky říkám, že rodina nemusí být překážka, aby žena dosáhla profesních úspěchů, protože Jana byla se třemi dětmi skoro deset let doma. Až potom si udělala doktorát a přišla celá její akademická dráha,“ složil manželce poklonu.

O chalupě na Vysočině
Fialovi si v roce 2008 koupili chalupu na Vysočině. Tam to má premiér rád. A dokonce by tam mohl i leccos vybudovat, protože jako podezřelý politický živel strávil necelý rok na vojně u stavebního praporu. „Nejsem vůbec typický chalupář a ani domácí kutil, ačkoliv jsem docela technicky šikovný, což tajím, protože pak by po mně chtěli, abych něco spravoval. Ale chalupa, to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. Jsem městský člověk, neříkám kavárenský typ, ale možná ano a v mládí by mě nikdy nenapadlo, že bych měl chalupu. V noci je tam úplné ticho. A od jedenácti hodin tma, žádné pouliční osvětlení, což je ve městě také hrozně vzácné. No a s přibývajícími léty mě uklidňuje i pohled do zeleně,“ vyznal se Petr Fiala ze své objevené vášně. A tou je i sekání trávy. Proč? „Protože je za mnou rychle vidět konkrétní výsledek,“ odvětil.

O vládnutí a ideálech
Ve zmíněné knize také popisuje vztah dvou politických velikánů první republiky Tomáše Garrigua Masaryka a Antonína Švehly: „Něco jsem o tom napsal v knize Politika, jaká nemá být. Masaryk prohlásil: Státy se udržují těmi ideály, na nichž se zrodily. A Švehla řekne: Ideály! Já bych také rád mluvil o ideálech, ale starat se každý den o to, aby se stát nezastavil, aby mašina běžela dál, to se žádnými ideály nepořídí. Ale to, že se to musí udělat, je něco velkého.“ Takže jak jdou dohromady ideály a běžný chod státu? „I pro každodenní provoz jsou důležité hodnoty a cílové představy. Zároveň musíte chápat realitu, jaká je společnost, co lidé chtějí, co jsou připraveni akceptovat, jaké je mezinárodní prostředí. Musíte zkrátka vnímat spoustu faktorů, podle kterých pak děláte politiku,“ konstatoval.

O nadřazenosti
Fiala před devíti lety popsal, jak se mu protiví intelektuální pýcha: „To je ten nejděsivější politický kýč, ta abstraktní pseudomoralita, to povyšování se nad všední život, ta neuvěřitelná pýcha, to pohrdání tradičními institucemi a normálním lidským životem.“ Netrpí tímto neduhem ale právě koaliční politici, kteří radí lidem bojovat proti zimě a drahé energii oblečením dvou svetrů? „Otázka je, jestli ten pocit vzniká z toho, že se tak projevujeme, protože já se určitě nadřazeně nechovám, nebo z toho, že to někdo píše v komentářích. Já nepohrdám jinými názory a jinými lidmi a nikdy to takhle neříkám. Já bojuji nikoliv s voliči Andreje Babiše, ale s Andrejem Babišem,“ prohlásil Petr Fiala.

O změně postojů
V pasáži, kde si povídáme o Milanu Kunderovi a vztahu umělců k politice, cituji verš z Shakespearova Romea a Julie „Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.“ V Česku se to dá drsně přeložit, že černoch zůstane černochem a komunista komunistou. Může se člověk změnit? „Jde o individuální osudy a ti lidé tady 35 let slouží demokracii, svobodě. Přijali to, věří tomu. Nevidím důvod, proč by někdo nemohl změnit svoje názory, které měl v mládí a byly autentické. Vždycky se spíš dívám na to, co kdo dělá, jaký je rozpor mezi jeho činy a tím, co hlásá,“ míní lídr SPOLU Petr Fiala.

A co zvolil v rozstřelu, Brno, nebo Prahu? Rozum, nebo cit?
Závěrečný díl exkluzivního předvolebního seriálu najdete na Deník.cz

(Autor: Kateřina Perknerová)