aktuality

Články, rozhovory, blogy, mediální výstupy, tiskové zprávy...

Projev premiéra Petra Fialy na konferenci Globsec Forum 2025

Projev premiéra Petra Fialy na konferenci Globsec Forum 2025

www.vlada.cz: Premiér Petr Fiala vystoupil ve čtvrtek 12. června 2025 v Praze na 20. ročníku mezinárodní bezpečnostní konference GLOBSEC s projevem.

Dámy a pánové, vážení hosté,

stejně jako pan prezident mám velkou radost, že vás mohu přivítat v Praze. Je pro nás ctí hostit toto fórum již podruhé. Za posledních dvacet let se Globsec stal vysoce ceněným prostorem pro diskuzi o bezpečnosti, mezinárodním uspořádání a naší společné budoucnosti.

Je pro mě velkou ctí promluvit krátce po mém příteli, prezidentovi Volodymyru Zelenském. Každý den si musíme připomínat statečný boj ukrajinského lidu proti ruské agresi. Musíme to dělat, protože se to týká naší vlastní bezpečnosti. To přináší výzvy i pro Evropu, kterým se budu ve svém projevu také věnovat.

Považuji se za realistu. Věřím ve svobodu a spravedlnost. Ale zároveň si uvědomuji, že tyto hodnoty vyžadují naši aktivní podporu.

Mezinárodní realita je tvrdá. Nedává druhou šanci. Bez emocí rozhoduje o tom, kdo je připraven – a kdo není.

Evropská realita je dána našimi geografickými podmínkami. Žijeme v těsné blízkosti země, která nedokáže řídit samu sebe – ale vždy toužila řídit svět.

Ruská invaze na Ukrajinu byla vyvrcholením dlouhé série útoků – od konfliktu v Gruzii, přes anexi Krymu, až po hybridní a teroristické operace. Některé z nich se odehrály i na českém území.

Evropané si dlouho odmítali naplno přiznat, co tyto útoky znamenají. Věřili jsme mýtům. Například mýtu o férovém partnerství s Ruskem. A také mýtu, že nejsme dost silní.

Myslím, že dnes už máme dostatek důkazů o tom, co znamená partnerství se současným ruským režimem. Teď se musíme vyrovnat s druhou iluzí – o naší slabosti.

Protože společenství evropských demokracií je mnohem silnější než Rusko. Ekonomicky až desetinásobně. A jsme silnější také v technologiích, demografii a společenské soudržnosti.

Tato pravda nás musí vést. Musíme opustit všechny mýty a nejistoty. Jednou provždy.

A teď je ten správný čas. Zažíváme největší proměnu světového řádu za posledních čtyřicet – možná osmdesát – let. A to ze své podstaty nemůže být snadné.

Nejde však jen o Rusko. Jde také o Blízký východ a o novou podobu západní bezpečnostní architektury.

Je to tvrdé procitnutí. Ale je to také příležitost. Západní demokracie mají vrozenou schopnost zvládat změny. Dokážou se přizpůsobit a inovovat. Ale (!) musí si určit priority.

Evropané už ušli velký kus cesty. Od sebeuspokojení k odpovědnosti. Nyní musíme tuto proměnu dokončit ve třech klíčových rovinách:

První úroveň představuje realistickou politiku – tedy peníze a zbraně.

Čím více Evropa investuje do své obrany, tím větší má schopnost čelit hrozbám.

Cíl vydávat dvě procenta HDP na obranu už dnes nestačí. A (velmi důležitý) summit NATO v Haagu to s největší pravděpodobností potvrdí.

Česká republika proto již zvyšuje své investice do obrany.

Plán ReArm Europe, nová role Evropské investiční banky a rostoucí investice do bezpečnosti ukazují, že chápeme, co je zásadní:

Silná obrana není jen podmínkou přežití. Je to zároveň investice do prosperity – do pokročilých technologií, pracovních míst a evropského sebevědomí.

Druhá oblast se týká strategické odolnosti a nezávislosti.

Evropské země už prokázaly, že zvládnou věci, které dříve vypadaly jako nemožné. Během několika měsíců jsme se fakticky zbavili závislosti na ruském plynu a ropě.

To bylo možné díky vzájemné pomoci, změnám v infrastruktuře a rychlému strategickému rozhodování.

Teď musíme se stejnou naléhavostí a efektivitou přistoupit i k dalším oblastem. Naše závislost na kritických surovinách, čipech a technologiích je stejně nebezpečná.

Chce-li Evropa přežít, musí investovat do vlastní výroby a výzkumu. Musí dosáhnout strategické autonomie. A zároveň přestat brzdit vlastní rozvoj přemírou regulací.

Třetí podmínkou naší bezpečnosti je silná a odhodlaná společnost.

To, co nás odlišuje od zbytku světa, nejsou jen zbraně a technologie. Je to naše otevřená, soudržná a vzdělaná společnost.

Ukázali jsme to, když jsme bez váhání přijali miliony ukrajinských uprchlíků. A oni nás každý den posilují. Česká zkušenost s ukrajinskými uprchlíky, největší skupinou v přepočtu na obyvatele v celé Evropě, to jasně potvrzuje.

Víme, jak jednat pod tlakem. A musíme v tom pokračovat. Musíme pokračovat ve vysvětlování, přesvědčování a boji proti dezinformacím. Ty nejdůležitější bitvy se mohou odehrávat právě na domácím poli.

Dámy a pánové, bezpečnostní krize je zjevně lakmusovým papírkem evropské politiky. Ukázala nám, kdo je ochoten bránit naše hodnoty a hledat řešení. A také vidíme, kdo dává přednost nečinnosti.

Celkový obrázek však není špatný – a to nám dává naději.

Za poslední tři roky Česká republika zahájila důležité společné projekty a iniciativy se zeměmi jako Dánsko a Nizozemsko. Jsou důkazem, že mezinárodní partnerství může být rychlé a efektivní.

Výborným příkladem je Česká muniční iniciativa.

Z této zkušenosti se rodí nový styl evropské spolupráce. Středně velké země stály ještě nedávno spíše stranou. Dnes je tomu jinak.

Stále využívají infrastrukturu EU, ale zároveň aktivně formují základní bezpečnostní strategii kontinentu. Vzdálenost mezi Prahou, Haagem, Kodaní nebo Tallinnem […] nikdy nebyla menší.

Současně vznikají silné iniciativy vedené Velkou Británií, Francií a v poslední době i Německem. Sbližují se také severské a pobaltské státy. Podobných procesů probíhá celá řada.

Jde o proměnu, kterou jsme dlouho podceňovali: flexibilní spolupráce těch, kteří chtějí jednat bez čekání na absolutní jednotu.

Není to selhání evropské politiky – naopak, posiluje ji to. Dává Evropě odolnost, schopnost jednat a dynamiku, která jí tolik chyběla.

Dámy a pánové, jak jsem řekl na začátku – jsem realista. A jako realista vím, že bezpečnost není pasivní stav, ale trvalý proces.

Nevzniká bez investic, bez správného nastavení mysli a bez vůle činit – někdy těžká – rozhodnutí.

Naštěstí dnes mají evropské země v těchto ohledech slušnou bilanci. A to je dobrá zpráva.

Dnešní Evropa nestojí na formálních institucích. Stojí na důvěře. Stojí na schopnosti spolupracovat tam, kde to dává smysl – a jednat tam, kde je to nutné.

Máme všechny důvody věřit, že toto turbulentní a proměnlivé období zvládneme. Pokud opravdu budeme chtít. Výsledek závisí jen a pouze na nás.

Děkuji vám.