18. května 2025
Projev premiéra Petra Fialy na pietní vzpomínce Terezínská tryzna
www.vlada.cz: Předseda vlády Petr Fiala vystoupil v neděli 18. května na pietní vzpomínce Terezínská tryzna s projevem během uctění obětí nacistické perzekuce u příležitosti 80. výročí osvobození.
Vážený pane prezidente, paní předsedkyně, pane předsedo, vážení ústavní činitelé, především vy, kteří jste byli nuceni přežít hrůzy války a jste tu dnes s námi, dámy a pánové,
je mi ctí, že tu mohu promluvit právě dnes, v roce, kdy si připomínáme 80. výročí vítězství nad nacismem a konce druhé světové války. A je pro mě ctí, že mohu promluvit na tomto místě, které je také spojeno s osudem mé rodiny.
Ačkoli terezínská pevnost původně vznikla jako opěrný bod na obranu rakouské monarchie, nakonec po většinu své historie sloužila jako vězení. Za nacistické okupace se tzv. Malá pevnost stala obávanou věznicí gestapa, kterou prošlo 32 000 vězňů, převážně českých odbojářů a politických odpůrců nacismu.
Krátce nato se celé město proměnilo v židovské ghetto, ve vězení pro více než 155 000 Židů z několika evropských zemí. Přibližně 35 000 z nich zemřelo přímo tady v Terezíně v důsledku hladu, nemocí a nelidských podmínek. Dalších více než 88 000 bylo postupně deportováno do vyhlazovacích táborů, z nichž většina se nikdy nevrátila.
Jsou to děsivá čísla, která si opakujeme už 80 let. A někdo by mohl říct, že je to smutná historie, k níž už dnes není co dodat. Ale to by byla tragická chyba.
My se tu totiž nescházíme proto, abychom vykonali nějaký rituál. Máme tu konkrétní, velmi důležitý úkol: Připomenout odkaz Terezína a pochopit jeho význam pro nás, pro naši dobu. A také proto chci zmínit dva možná o něco méně často připomínané aspekty celé věci.
Za prvé si musíme uvědomit, že Terezín nebyl jen součástí vražedného systému. Hrál také významnou roli v nacistické propagandě.
Režim jej domácímu i zahraničnímu publiku prezentoval jako „město, které vůdce daroval Židům“, ačkoli ve skutečnosti nebylo ničím jiným než přestupní stanicí do Osvětimi a dalších táborů.
Právě tento manipulativní rozměr dodává Terezínu zvláštní hrůznost – a varuje nás, abychom se už nikdy nenechali otupit propagandou.
Ta se totiž v zásadě nemění. Za nacistické okupace se z vězení stalo „sídelní město“, hlad terezínských dětí okupační moc vyřešila termínem „zhoršené zásobování“, místo deportací do táborů smrti se mluvilo o „přesídlení“. A vražda bez naděje na milost se označovala pozoruhodným termínem „zvláštní zacházení“.
Nebylo to překvapivé. Vzpomeňme si, že nacisté nazývali krádež našich pohraničních území „ochranou Němců“ a podobně obsazení zbytku republiky označovali pojmem „přijetím pod ochranu říše“.
Dámy a pánové, je naší povinností srovnávat tehdejší lži a cynické eufemismy s těmi dnešními. I když to leckomu není příjemné. Propaganda pokračuje dál. Ne ve stejné podobě, ale se stejným cílem – zamlžit, znevěrohodnit, a hlavně otupit. I naše doba má své agresivní diktátory, dobývaná a okupovaná území, nevinné lidi, kteří trpí. Z krádeže ukrajinského území se stává ochrana Rusů, z invaze „denacifikace“. Naše výzvy k dodržování mezinárodního práva Kreml označuje za „konfrontační rétoriku“. Už to všechno známe. Nesmíme na tuto hru přistoupit.
A za druhé: Věřím, bychom Terezín měli vnímat nejen jako varování, ale také jako svědectví o naději.
Přes hrozivou realitu ghetta se v těchto zdech spontánně zrodil kulturní život – divadlo, koncerty, opera, výtvarná díla, tajné časopisy. Umění tu nebylo jen pro zábavu, byl to druh obrany. Způsob, jak si zachovat lidskou důstojnost uprostřed naprosto nelidských podmínek.
Opět se potvrdilo, že člověka můžete zavřít, ale nemůžete mu vzít svobodu myšlení a jeho svědomí. Že žádný nenávistný režim nemůže zcela zvítězit, protože nad lidským duchem nemá nikdy poslední slovo.
Verše v časopise, motáky propašované ven, zápisky ukryté za trámem na půdě... to všechno jsou slova, která nám dnes pomáhají lépe pochopit, co se tu dělo. Byla to slova, která nevyhrála válku. Byla to slova, která nezachránila svým autorům život. Ale pomohla pro nás uchovat pravdu.
Každý, kdo chce porozumět naší historii i univerzálním otázkám dobra a zla, by si měl tato svědectví měl prohlédnout přímo tady, v Památníku Terezín. Z úcty k mrtvým i kvůli odpovědnosti, kterou máme dnes vůči sobě navzájem.
Pokud totiž dovolíme, aby slova terezínských vězňů vybledla a zmizela, bude to hlavně náš problém. Kdo zapomene, neztrácí jen minulost, ale ztrácí i orientaci v přítomnosti.
Dámy a pánové, Terezín by pro nás neměl být symbolem ponížení a rezignace. Je to místo, které se stalo obdivuhodnou demonstrací lidského života – navzdory tomu, co nacisté plánovali.
Smrt byla všudypřítomná, ale přesto nezvítězila absolutně. Nezvítězila nad lidským duchem, neumlčela lidi, kteří k nám dodnes promlouvají – přes těch celých osmdesát let, přes několik generací, přes změny režimů, přes zdi, ostnaté dráty a vířící prach dějin.
A záleží na nás, jak dlouho tato slova – v našem vlastním zájmu, jak dlouho tato slova zůstanou jasná a srozumitelná.
Děkuji vám.
Petr Fiala, předseda vlády
