7. ledna 2022

Petr Fiala: Zelený úděl nesmí ohrozit naši energetickou soběstačnost, nesmí na něj doplatit naši obyvatelé a průmysl

Petr Fiala: Zelený úděl nesmí ohrozit naši energetickou soběstačnost, nesmí na něj doplatit naši obyvatelé a průmysl

Deník: Předseda vlády a ODS Petr Fiala vstoupil do Strakovy akademie v situaci, kdy na nějakých sto dnů hájení nebylo ani pomyšlení. Situace je v mnoha směrech natolik vážná, že ministři a jejich premiér museli okamžitě přijímat zcela konkrétní rozhodnutí. Hovořila jsem o tom s Petrem Fialou v prvním novoročním rozhovoru Deníku.

Programové prohlášení vlády je hotové. Jsou v něm nějaké zásadní posuny oproti koaliční smlouvě?

Žádné novoty v něm nejsou. My jsme byli už domluveni, co je potřeba s Českou republikou dělat, kam ji chceme posouvat. Určitě nepřekvapí, že v programovém prohlášení bude důraz na rozumné hospodaření, podporu malých a středních podnikatelů, výzkumu a vzdělání a na energetickou politiku. To vše povede k našemu cíli, tedy aby Česká republika patřila k nejvyspělejším zemím světa.

Pokud kladete tak vysoko vzdělání, jak to bude se závazkem, aby učitelské platy dosahovaly 130 procent průměrného příjmu?

Určitě ho chceme dodržet. A to z několika důvodů. Jednak byli učitelé dlouhodobě nejvíce znevýhodněnou skupinou vysokoškoláků z hlediska mezd. Možná to slovo znevýhodněná nesedí…

Sedí přesně, protože učitelské platy ještě v době, kdy jste byl ministrem školství, dosahovaly šedesáti procent příjmů ostatních vysokoškoláků.

Jejich mzdy v rámci skupiny vysokoškolsky vzdělaných lidí skutečně neodpovídaly jejich oprávněnému očekávání. To samozřejmě snižovalo i atraktivitu učitelského povolání, zatímco my potřebujeme, aby kvalitní mladí lidé chtěli učit, protože bez toho nebudeme mít dobré školy. Přestože finančních prostředků je kvůli hospodaření vlády Andreje Babiše málo, rozhodli jsme se, že pedagogům letos přidáme dvě procenta do tarifní mzdy a budeme se snažit držet jejich platy na 130 procentech průměrné mzdy.

Právě to ovšem vyvolalo velkou kritiku školských odborů, protože podle nich si pedagogové, kteří jsou v první proticovidové linii, zasloužili původně slíbená tři procenta.

V rozpočtu ale peníze nejsou, což je třeba říct naplno. Pravda je taková, že za poslední dva roky se zadlužení Česka zvýšilo o více než osm set miliard korun, což je strašná částka. Na covid šla přitom zhruba třetina, všechno ostatní minulá vláda rozdala nebo spotřebovala na činnost státu. Toto špatné hospodaření má velký podíl na současné inflaci, která znehodnocuje úspory, ale také mzdu, neboť si za ni lidé koupí méně věcí a služeb. My bychom rádi přidávali učitelům a dalším zaměstnancům, ale když to teď uděláme, stejně si za to všichni pořídí méně. Rozumnější je, aby vláda přiškrtila výdaje státu a zkrotila inflaci.

Nejprve tedy chcete dát do pořádku veřejné finance, abyste pak mohli přidat třeba oněch původně slibovaných 1400 korun, neboť opačný postup by vedl jen k dalšímu zdražování?

Je to tak. Navíc vláda Andreje Babiše rozhodla o zvýšení platů ve chvíli, kdy prohrála volby.

Berete to jako podraz?

Beru to jako politické gesto, protože když o tom rozhodli, věděli, že na to nejsou prostředky. My jsme nikomu nic nevzali, naopak jsme přidali skupinám, které bojují s covidem v první linii, a učitelům. U ostatních jsme zachovali výši tarifní mzdy na úrovni loňského roku, a to včetně politiků. Připomínám, že loni došlo k navýšení čisté mzdy o sedm procent kvůli snížení daní a současně každý bude mít vyšší příjem díky automatickému zvýšení slevy na poplatníka. Na své peněžence to zvláště pocítí nízkopříjmové skupiny.

Nelitujete teď toho, že poslanci ODS na podzim roku 2020 s hnutím ANO prohlasovali výrazné snížení daně z příjmu fyzických osob?

Ne, protože problém není na příjmové, ale na výdajové straně rozpočtu. Stát má o něco nižší příjmy, ale tu sumu nechal lidem, což je správné. Naopak není dobré, že stát vydává stále víc peněz na svůj provoz. To musíme změnit. Na tom se shodují všichni ekonomové, i ti, kteří snížení daní kritizovali. Pokud se stát nebude chovat hospodárněji a omezovat svoje výdaje, nepodaří se inflaci zkrotit.

Kde těch osmdesát miliard, o něž chcete snížit schodek, uspoříte?

Na tom pracuje tým kolem ministra financí Zbyňka Stanjury, snažíme se najít úspory převážně v provozních výdajích, aniž by se to dotklo občanů. Stát je zbytečně robustní. Neříkám, že to je jednoduché. I proto, že nesestavujeme vlastní rozpočet, ale opravujeme ten, který připravila Babišova vláda. Chceme najít takové úspory, aby deficit nepřekročil tři sta miliard korun. To je strašně důležité pro krocení inflace. Vzpomeňme si, že ještě loni v říjnu Andrej Babiš říkal, že inflace nepřesáhne tři procenta, dnes máme šest a hrozí osm. Jen dvě instituce mohou a mají proti inflaci něco udělat. Je to Česká národní banka, která už důležité kroky učinila, a druhou je vláda. Ta Babišova neudělala nic. Odpovědné je říct všem, že dál není možné žít na dluh, ale výdaje je nutné korigovat. A to nemluvím o tom, kolik bude stát obsluha státního dluhu.

Mimochodem ekonom Mojmír Hampl, který se nedávno stal členem Národní rozpočtové rady, v rozhovoru pro Deník zdůraznil, že dosud jsme ročně na obsluhu státního dluhu platili čtyřicet miliard korun, ale záhy se dostaneme na částku sto miliard. „Tím vytlačíme výdaje na školství, armádu, policii. Náklady na obsluhu dluhu jsou nejdůležitější mandatorní výdaj, který vláda má,“ uvedl. Budete chtít ušetřit třeba na počtu různých ústavů, ale také vládních zmocněnců a poradců?

Uděláme obojí. Chceme se podívat na všechny zmocněnce a rady. Je jich dost, a dokonce získat nějaký jednoduchý přehled o jejich počtu a fungování není vůbec jednoduché, což také ukazuje, v jakém stavu stát je. Nepochybně budeme koncentrovat síly ve výzkumu a sledovat, zda jsou peníze z veřejných rozpočtů vynakládány efektivně. Je tu spousta resortních výzkumných ústavů, kde se musíme podívat, zda výsledky odpovídají požadavkům. Nikomu nechci hrozit, sám jsem zažil několik reforem výzkumné politiky, které mnohdy nevedly k cíli. I proto jsme vytvořili pozici ministryně, která se speciálně zabývá výzkumem, vědou a inovacemi, abychom byli efektivní. Je to totiž jedna z cest, kterými lze posunout Českou republiku dopředu. Jsme země, která musí být schopna produkovat výrobky od výzkumné fáze až po konečný produkt. Jen tak můžeme obstát v mezinárodní konkurenci.

Souvisí to i s debatou o energetice, elektromobilitě, Green Dealu a nových technologiích, neboť právě vědci k ní mohou zásadně přispět. Jak vnímáte vládní misi při přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku?

Rozdělil bych to na dvě části. První jsou aktuální problémy s vysokými cenami energií a krachem některých dodavatelů. To vedlo k tomu, že řada lidí se dostala do energetické chudoby nebo na její hranici. Vláda musela okamžitě po svém nástupu řešit, jak jim pomoci. Zvolili jsme adresný přístup cestou sociálních dávek, příspěvku na bydlení.

Víte, o kolik lidí jde?

Přesná čísla nemáme, protože jde o postupnou záležitost. Někdo se dostal do problémů na konci roku, jiný bude potřebovat podporu až v příštích měsících. Úpravou zákona chceme zmocnit vládu, aby u příspěvku na bydlení mohla normativy stanovovat bez změny zákona, což nám umožní rychle reagovat na počet lidí, kteří se budou dostávat do energetické chudoby. Předpokládáme, že celková pomoc státu se bude pohybovat v jednotkách miliard korun.

Bude se to týkat asi mnoha seniorů, nebo lidí bez přístupu k internetu, kteří se až tak neorientují ve vládních nařízeních. Bude způsob, jak o pomoc žádat, spotřebitelsky přívětivý?

I o tom jsme se na vládě bavili a musí to tak být. Připravujeme i srozumitelnou informační kampaň. Mnozí lidé totiž ani neví, že si o příspěvek mohou zažádat, když jim na úhradu přiměřeného bydlení nestačí 30 a v Praze 35 procent příjmu.

A energetická politika celkově?

Ta je do značné míry závislá na tom, co se odehrává v Evropě a ve světě. Bohužel některé země se rozhodly urychlit proces vytváření bezemisní energie tak dramaticky, že to pro Českou republiku představuje riziko. Naše země nemůže postavit svoji energetickou politiku jen na obnovitelných zdrojích, neboť k tomu nemá přírodní podmínky. Proto součástí našeho energetického mixu musí být jádro. Z toho důvodu považuji za životně důležité, aby jádro bylo mezi čistými podporovanými zdroji.

Podporovaný zdroj znamená, že banky dostanou zelenou pro výhodné financování výstavby jaderných bloků?

To je podstatná věc, bez níž to nejde. A týká se to i plynu jako přechodného zdroje, což v nějaké podobě, byť pro Česko ne zcela ideální, v taxonomii (podpora udržitelných technologií – pozn. red.), kterou připravila Evropská komise, obsaženo je. Samozřejmě musíme hledat v Evropě spojence, v oblasti jádra především Francii.

Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš ale varoval, že navržená taxonomie zdaleka není tak příznivá, jak by se mohlo zdát, neboť jsou tam časová a jiná omezení, což je zvláště ožehavé pro transformaci českého teplárenství. Berete to v potaz?

Určitě. Naděje na velkou změnu není velká, ale my se nepochybně budeme snažit, aby výsledek jednání v Unii byl co nejlepší z hlediska zájmů České republiky. Fakt, že jádro je v taxonomii zahrnuto, je dán i tím, že jsme se o to snažili.

I Andrej Babiš se snažil?

Myslím, že v tomto směru jsme všichni na jedné lodi. Naše vláda iniciovala usnesení parlamentu napříč politickým spektrem. Ještě před Vánoci jsem se obrátil na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen s dopisem, kde jí oznamuji, že jde o politiku nové vlády, kterou podporují všechny parlamentní strany. Snad i to přispělo k tomu, že komise nebude odkládat rozhodnutí o taxonomii. Dohoda velkých států už zřejmě padla, a my s tím musíme pracovat. Zelený úděl nesmí ohrozit naši energetickou soběstačnost, nesmí na něj doplatit naši obyvatelé a průmysl, avšak současně ho musíme umět uchopit jako příležitost a všechny průvodní nástroje použít pro rozvoj České republiky.

Tato agenda bude zásadní i při českém předsednictví. Role vládních představitelů bude složitá, protože budou muset jednat jak s projadernou Francií, tak se zeleným Německem. Kdo bude ve vaší vládě nositelem politiky směrem k Unii?

Vytvořili jsme pozici ministra pro evropské záležitosti, kterou zastává Mikuláš Bek. Je to důležitá role z hlediska předsednictví, jež není úplně dobře připraveno. Možná si veřejnost ani nedovede představit, co všechno to znamená a že to není jen symbolická záležitost…

Objednání dostatku chlebíčků…

No právě. Ministři budou řídit jednání jednotlivých rad, tudíž je to náročné i z hlediska úřednického aparátu a jeho koordinační role. Nesmí to skončit ostudou. Musíme to během několika měsíců nachystat tak, aby předsednictví fungovalo a využili jsme ho ke zviditelnění zájmů České republiky v Evropě. O prioritách mluvit nemohu, protože ty se podle zvyku zveřejňují až těsně před předsednictvím. Obecně platí, že musíme umět ukázat třeba naše zájmy v energetické politice.

Především v součinnosti se zeměmi Visegrádské čtyřky, nebo s někým jiným?

Země V4 jsou určitě důležitá platforma, v níž chceme pokračovat. Moje první cesta povede na Slovensko. Od svého jmenování jsem v kontaktu s polským premiérem, takže tato úzká spolupráce půjde přirozeně dál. Pokud ale chceme prosadit třeba podporu jádra, musíme se spojovat i s velkými zeměmi a navazovat strategická spojenectví. Tady se nabízí třeba Francie, a o takovou zájmovou koalici se snažíme. To je nutná politika, kterou Česko musí v Evropě dělat. Ad hoc koalice nám umožní formulovat a prosazovat naše zájmy. Nemůžeme se spokojit s rolí někoho, kdo se zavře ve svých hranicích a kritizuje věci, které přicházejí z Bruselu, ale s nikým se nebaví a počítá, že to nějak dopadne. Ono to pak ale nijak nedopadne, respektive jen špatně.

Plánujete cestu do Paříže?

Ano, jednání s francouzskými partnery je jedním z našich cílů. Chci také mluvit s německým kancléřem, za důležitý považuji dialog s rakouskými přáteli. Musíme vést aktivní politiku, která povede k cíli. A tím je, aby členství v Evropské unii a NATO posilovalo Českou republiku, zlepšovalo prosperitu naší země a životní podmínky občanů.

To je onen často virtuální národní zájem?

To je konkrétní národní zájem, jak ho chápu já. Každá země ho má nastavený trochu jinak, jak ukazuje debata o energetice. Musíme jednat a hledat kompromis, který zaručí minimálně to, že nikdo nezchudne. Pak existují bezpečnostní zájmy, které také každá země může pojímat trochu jinak. My třeba mnohem intenzivněji vnímáme to, co se děje na východ od nás v okolí Ruska, zatímco jižní státy citlivěji prožívají dění v Africe.

Stane se Tomáš Pojar poradcem pro národní bezpečnost?

Je mým poradcem pro bezpečnostní a zahraniční politiku. Spolu s ním a dalšími členy vlády budeme připravovat pozici poradce pro národní bezpečnost. Aby to mělo smysl, vyžaduje to několikaměsíční až roční přípravu, protože je tam mnoho koordinačních a legislativních otázek. Až je vyřešíme, pozice vznikne a poradcem pro národní bezpečnost se pak stane nejkvalitnější kandidát.

Kdy vaše vláda jmenuje Michala Koudelku ředitelem Bezpečnostní informační služby?

Stane se to v rámci balíku personálních rozhodnutí, který je před námi. Vzhledem k tomu, že nemáme sto dnů hájení, nemohli jsme si vzít čas na orientaci v úřadech, řešení personálií. Některé debaty nás proto teprve čekají, takže prosím o strpení. Já na Michala Koudelku a jeho působení názor neměním, ale potřebujeme si uvnitř koalice sednout a klíčová personální rozhodnutí probrat.

Říkal jste, že zásadní je, aby české předsednictví neskončilo ostudou. Je z vašeho pohledu žádoucí, aby se vrcholný summit lídrů Evropské unie konal na Pražském hradě jako jakýsi hold Miloši Zemanovi, který pro dobrou image České republiky v Unii příliš neudělal?

Nechci se vymlouvat, ale my si musíme sednout a podívat se na všechny chystané akce v rámci předsednictví, které z nich dávají smysl, jaké je finanční krytí. Teprve pak definitivně rozhodneme, co a kde se bude konat. Mluvit o summitu, jenž v této podobě být může, ale nemusí, bych považoval za předčasné. Stejně tak vám nedokážu říct, zda je vůbec možné, aby se jedna z klíčových akcí konala mimo Prahu, jak jsem si přál coby opoziční politik.

Brno by si to vzhledem ke dvoustému výročí narození Gregora Mendela zasloužilo.

Ale mluvit o tom na počátku ledna by bylo nezodpovědné. Intenzivně na tom pracuje pan ministr Bek, který zatím zjišťuje, co všechno je na předsednictví připraveno. A je to jedna z mála položek, kde je vláda ochotna zvýšit finanční prostředky, pokud stávající rozpočet nebude stačit.

Vždy jste kritizoval, že českou vládu vede trestně stíhaný Andrej Babiš. Nevadilo by vám principiálně, že summit na Pražském hradě by organizoval Vratislav Mynář, který je trestně stíhán kvůli údajnému zneužití evropských dotací?

O summitu jsem ještě s nikým nejednal. Určitě to je viditelná a symbolická záležitost, ale na předsednictví je obrovská spousta důležitějších věcí.

Veřejnost byla poněkud zaskočena, že vy jako kritik politiky Miloše Zemana jste s ním po volbách našel společnou řeč a máte pro něj slova uznání a přátelství, dokonce si tykáte. Co se stalo?

Chovám se jako vždycky. Mám odlišné názory na spoustu věcí než Miloš Zeman, reprezentujeme jiné skupiny voličů, ale tykání mi nabídl už před mnoha lety. Jsem přesvědčen, že je třeba respektovat instituce i politické soupeře. Žádná země si nemůže dovolit, aby prezident a premiér spolu nekomunikovali. Vždy jsem tento pohled, který nazývám institucionální odpovědností, sdílel. Pokud stojím díky občanům v čele vlády, je mou povinností, abych se s prezidentem republiky, jehož také zvolili občané, domluvil. Lidé neočekávají, že se zavřeme ve Strakově akademii a na Hradě a nebudeme spolu hovořit. Naopak si přeji, abychom v zájmu Česka nacházeli společnou řeč. O to se snažím a oceňuji, že Miloš Zeman je připraven k témuž. Jmenoval vládu, jak jsem mu ji navrhl, a má zájem vést dialog.

Dokdy představí koalice SPOLU svého prezidentského kandidáta?

To je dobrá otázka. Jsem přesvědčen, že bychom měli mít svého kandidáta či kandidátku, která bude mít širší společenskou podporu. Proto ne jedna strana, ne roztříštěné spektrum osobností, ale silný kandidát. Zvláště pokud se naplní předpovědi, že bude kandidovat Andrej Babiš. Jednání vedeme, ale není to jednoduché, protože nestačí shodnout se na jménu v koalici SPOLU, ale daná osobnost také sama musí chtít kandidovat. Až se to všechno spojí dohromady, pak to oznámíme. Myslím, že to bude během několika měsíců. Chci všechny ujistit, že to nepodceňujeme a pracujeme na tom, neboť víme, že je to důležité.

(Autor: Kateřina Perknerová)