8. července 2021

Petr Fiala: Přísaha mi připadá jako béčko ANO

Petr Fiala: Přísaha mi připadá jako béčko ANO

Týden: Jsme připraveni ujmout se vlády, říká předseda ODS Petr Fiala. „Jsem si jist, že zde není nikdo kompetentnější a s větším ekonomickým zázemím, s politickou zkušeností, kdo by si s tím dovedl poradit. Jsme na to připraveni," ujistil v rozhovoru s Jaromírem Soukupem na TV Barrandov.

Pane předsedo, překvapila vás předvolební rétorika Andreje Babiše? Zdá se, že hlavním nepřítelem ANO jsou Piráti, nikoli už ODS a vy osobně. Máte z toho radost?

Andrej Babiš střílí na všechny strany. Co všechno tady ODS způsobila, ve sněmovně poslouchám i nadále. V jeho mediálním impériu se články na toto téma objevují stále. Nyní samozřejmě útočí na Piráty, ale bude útočit na všechny. Mě to nepřekvapuje, protože ANO je z povahy věci hnutí, jež hledá témata, kterými chce lidi před volbami vystrašit tak, aby mu nakonec dali hlas. Občané ale dobře viděli, jak Andrej Babiš a hnutí ANO absolutně nezvládli pandemickou krizi, co páchají s veřejnými rozpočty a kam vedou tento stát.

Hnutí ANO a vaše koalice SPOLU jsou podle předvolebních preferencí zhruba nastejno, vám ovšem hlasy přibývají. Zvolna, ale jdete nahoru. Podle posledního průzkumu agentury Kantar máte 21,5 procenta. Přiznám se, že mě to docela překvapilo. Co posledním předvolebním číslům říkáte?

Čekal jsem to. Víte, na průzkumy dlouhodobě pohlížím skepticky, ačkoli z nich určitou tendenci odvodit lze. Že důvěra voličů v koalici SPOLU posiluje, je ze všech průzkumů zjevné. Je zřejmě také jasné, že voliči se nakonec budou rozhodovat mezi pirátskou koalicí, koalicí SPOLU a hnutím ANO. A rovněž víme, že spousta voličů se bude rozhodovat na poslední chvíli, takže je potřeba stále bojovat a neuspokojit se.

Překvapil vás růst hnutí Přísaha?

Bude to vypadat jako politická fráze, ale myslím to úplně vážně: starám se hlavně o to, abychom oslovili voliče. Tři předsedové koaličních stran SPOLU jezdíme společně do regionů, mluvíme s lidmi, vysvětlujeme program. Setkávám se s velmi pozitivními reakcemi, takže tohle nechávám trochu stranou. Vždy se objeví nové hnutí, které má nějakou podporu. Pro ODS není Přísaha nic, co by ohrožovalo nebo bralo naše voliče. Připadá mi, že to je trošku béčko hnutí ANO, ale říkám znovu - do voleb daleko, uvidíme.

Andrej Babiš se zřetelně vyhraňuje proti Pirátům, SPD zase vyrazila do kampaně s jednoznačným populistickým vzkazem „uzavřeme hranice, zakážeme dovoz potravin a bude tady ráj na zemi“. U vás mi hlavní sdělení kampaně - kromě toho, že chcete být slušní a chcete vrátit stát do rukou občanů - vlastně nevidím. Není to chyba?

Náš program je samozřejmě komplexnější a určitě tam najdete od ochrany svobody přes nápravu veřejných financí a řešení nejenom pro seniory, ale i pro budoucí generace, aby měly dobré důchody. Najdete v něm program pro střední třídu, klademe velký důraz na vzdělání. Je toho více, ale základní heslo, s kterým jsme oslovili voliče nyní - a do října k tomu určitě ještě něco přibude - zní, že chceme dát Česko dohromady, protože Česká republika a česká ekonomika jsou do značné míry vinou současné vlády rozvrácené.

Mají ale lidé pocit, že jsou skutečně rozvrácené?

Sám jste upozornil, jak nám rostou preference. Neberu to úplně vážně, ale jezdím po České republice, mluvím s lidmi a témata, která zmiňujeme, občané považují za podstatná.

Počkejte, na volební mítinky přece přijde vždycky ten, kdo vás má rád. Proč by je navštěvoval někdo, kdo není vaším voličem nebo je vaším zuřivým odpůrcem?

Anebo na něj přijde ten, kdo o nás přemýšlí a třeba se rozhoduje mezi námi, pirátskou koalicí nebo někým dalším. Je důležité mluvit s lidmi přímo a nezprostředkovaně, to mě na politice baví. Leckoho možná překvapí, že spousta lidí má nyní starost o vzdělání svých dětí, protože během covidu viděli, že to nefunguje dobře. Spousta lidí má obavy o rozvrácené veřejné finance, o obrovský dluh. Chápou, že ho budou splácet naše děti.

Mám pocit, že veřejnosti to začíná být jedno. Proběhla kauza Vrbětice, prapodivné čachry kolem cesty Jana Hamáčka do Moskvy a kšeftování s Rusy, vypovězení ruských diplomatů, střet zájmů Andreje Babiše, ale vždy vše po chvíli jaksi „vyšumí“. Bohužel i nezvládnutí pandemie. Nezdá se vám, že lidé po prakticky ročním lockdownu a nekonečném stresu ztrácejí o věci veřejné zájem?

Sám jste zmínil, že chceme slušnou a kompetentní politiku. Já říkám „chceme dát Česko dohromady“. Odpověď na vaši otázku je složitá i vlastně jednoduchá: ano, je toho moc, jedna kauza přebíjí druhou. Všichni jsme viděli skandály ministrů, za které by se v minulosti okamžitě odstupovalo - je tady nedořešený Faltýnkův deníček, obrovský střet zájmů Andrej Babiše, o kterém mluví celá Evropa. Vláda rozhoduje v pandemii tak, že jí soudy jednotlivá rozhodnutí vracejí. Tato témata se možná neudrží dlouhodobě v médiích, ale lidé je vnímají a nechtějí, aby to pokračovalo. Nechtějí žít v zemi, kde je vlastně tak trochu všechno jedno, kde se politika nestará o to, co lidi trápí. Například že si nemohou pořídit bydlení, protože se dostatečně nestaví a byty jsou drahé.

Já vím, ale třeba o bydlení se diskutuje možná desetiletí. Před minulými volbami byly velkým tématem vysoké ceny, které se v Praze pohybovaly kolem 80 tisíc korun za metr čtvereční v Praze. Teď je to zhruba 130 tisíc. Před minulými volbami všichni hovořili o tom, jak málo se staví, že vládne zmatek, na trhu je příliš developerů, města rozhodují netransparentně a tak dále. Volební období končí a jsme tam, kde jsme byli.

To je pravda. A ještě doplním, že když končily poslední pravicové vlády, na které Andrej Babiš tolik nadává, stavební řízení trvalo v průměru nějakých 150 dní. Všichni jsme si tehdy mysleli, jaká je to katastrofa. Dnes trvá 250 dní a stavět se vlastně nedá. Snažili jsme se na stavebním zákoně značnou měrou podílet, připravili spoustu pozměňovacích návrhů, podíleli se na digitalizaci stavebního řízení. Vše nakonec dopadne špatně, protože někoho ve vládě napadlo vytvořit obrovský úřad, který bude prostupovat celou republiku. Samo ministerstvo vnitra varuje - což je pozoruhodné -, že to může znamenat zastavení stavebního řízení až na dva roky. Hnutí ANO je to lhostejné, protlačuje to na sílu. Investovali jsme do toho jako opozice spoustu energie, byli připraveni se domluvit, místopředseda ODS Martin Kupka se tomu opravdu poctivě věnoval, ale výsledek je vinou vlády zoufalý. Podobný příklad je důchodová reforma: absurdní je, že vláda sama se není schopna domluvit, jak má vypadat.

Jediný, kdo dokázal penzijní reformu prosadit, jste byli vy za Nečasovy vlády…

Šlo o jediný pokus udělat něco pro to, aby budoucí generace měly slušnou penzi. Poučili jsme se, že penzijní reformu musíme udělat aspoň částečně napříč politickým spektrem, aby ji někdo zase nezrušil. Proto jsme teď byli připraveni se na její tvorbě podílet. Ovšem s čím přišla ministryně Maláčová, opravdu není penzijní reforma. My máme v programu spoustu věcí, o které se dá opřít: od minimální výše penze přes solidaritu napříč generacemi: kdo pracuje, může svým prarodičům nebo rodičům přímo dávat ze sociálního pojištění jedno procento. K tomu ovšem potřebujete vládu, která s vámi seriózně jedná.

Jak hodnotíte uplynulé období z pohledu bývalého ministra školství?

Z veřejných vystoupení ministra školství nedokážu pochopit, jak hodnotí uplynulý rok, kdy se prakticky nevyučovalo. Výuka se obnovila, děti se v září vrátí do školy a budeme se tvářit, že se nic nestalo.

Je to správně?

Není. Během pandemie jsme všichni viděli, co se ve školství stalo. A když máme možnost učitelské povolání aspoň trošku zatraktivnit a mimochodem splnit vládní závazek zvýšit platy pedagogů na těch slibovaných 130 procent průměrné mzdy, vláda z toho vycouvá, přestože to vládní strany xkrát slibovaly. Předmět vaší otázky mě naplňuje velkým smutkem a obavami. Měli jsme zavřené školy skoro nejdéle z celé Evropy. Bylo to zbytečné a je to obrovská škoda. Mluvím s pedagogy, s rodiči, s řediteli škol, nelze to tak lehce napravit. Je poškozeno vzdělání jedné generace a musíme investovat dost námahy a úsilí všech, aby se to napravilo.

A víte, co mě na tom štve?

Že to bylo zbytečné! Řada zemí kolem nás měla velmi obdobnou pandemickou situaci a dokázala si s tím poradit tak, že třeba děti z nejnižších stupňů základní školy chodily do školy. U nás se všechno zavřelo. Má dcera začala loni studovat zemědělskou univerzitu a ještě nikdy neviděla spolužáky, až teď na konci druhého semestru…. Znám to, mám děti na vysoké škole. Nicméně ve školách se teď kupí povinnosti, jako by se nic nestalo: tři čtyři testy za den, odškrtá se počet testů, písemek a v září začneme nanovo.

Není to chyba?

Máte pravdu a zde by mělo ministerstvo školství poskytnout metodickou pomoc, aby si s tím učitelé poradili: nesmí jít o biflování a odškrtávání testů, nýbrž o znalosti a vzdělání. Pandemie prohloubila velké rozdíly mezi úrovní vzdělávání v jednotlivých školách a regionech. To je špatně, protože děti musí mít stejnou šanci. Jde o princip pravicový a princip spravedlivý. Ať jsou z různých sociálně kulturních prostředí, škola by jim měla dát podle jejich talentu stejnou šanci.

Ačkoli vláda říká, že inflační cíle zůstávají také, ceny letí vzhůru. Sledujete vývoj inflace?

Ano, a s obavami, protože to nejsou dobré tendence. O to více si říkám, jak je dobře, že jsme prosadili snížení daní, protože lidi přece jenom mají více peněz v peněženkách a mohou si s tím lépe poradit. Do budoucna to samozřejmě nebude stačit. Spousta lidí přišla o svou živnost, o své podnikání. Vidím řadu zavřených provozoven a krachujících podnikatelů, kteří už nemohou otevřít, protože neměli peníze na udržení zaměstnanců, splácení nájmů a podobně. Mrzí mě, že se nepovedlo prosadit náš odškodňovací zákon, protože obětovat živnostníky a drobné podnikatele, na nichž stojí ekonomika i život v obcích a menších městech, je obrovská chyba. Někdo možná díky lockdownům ušetřil, ovšem jsou taky lidé, kteří od státu nikdy nic nechtěli, ale nemohli podnikat a stát jim dostatečně nepomohl.

Jak je možné, že vláda pánuje pro příští rok schodek státního rozpočtu ve výši 390 miliard korun? V době poandemie jsem deficity chápal, stát měl mimořádné výdaje, ale příští rok se už počítá s růstem ekonomiky a vyšším výběrem daní.

Loňský deficit dosáhl 367 miliard korun, z toho ale minimálně 147 miliard nesouviselo s pandemií. To neříká opozice, ale Nejvyšší kontrolní úřad. Ptám se: kde ty peníze jsou? Když se podíváte na očekávaný nárůst ekonomiky v příštím roce, vláda předpokládá, že na příjmové straně přibude zhruba 100 miliard a na výdajové stránce jenom deset miliard úspor. Jak je to možné? Nebudou covidová opatření, nebude žádná podpora, porostou příjmy… Jak je tedy možné, že se výdaje nesníží? Rozpočet je cár papíru. Je to nesmysl, jenž nemůžeme akceptovat.

Nebylo zrušení superhrubé mzdy, tedy snížení daňového zatížení, chybou?

Ne, protože se musí šetřit. Podle ministerstva financí stálo zrušení superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka za pět měsíců letošního roku jenom 18,4 miliardy korun. Bavíme se tu přitom o deficitech v řádech stovek miliard korun. S těmi si neporadíme bez šetření na té výdajové stránce. Počítejte se mnou: poroste-li ekonomika o 4,5 procenta, máme ročně navíc sto miliard. Jsme navíc připraveni ušetřit zhruba kolem sto miliard ročně. V současném rozpočtu jsme nabídli konkrétní úspory ve výši 86 miliard, a když budeme ve vládě, jsme schopni dosáhnout úspor za zmíněných sto miliard. Někdo už musí najít odvahu a začít šetřit na výdajové straně. Nikoli ovšem na lidech, ale na provozu státu.

Nová Poslanecká sněmovna ustavená po volbách bude muset při schvalování zákona o státním rozpočtu vycházet z rozpočtu navrženého Babišovou vládou.

Máte pravdu, bude s tím problém a nebude to jednoduché, ale my aspoň nabízíme lidem konkrétní čísla a řešení. Jsem si jist, že zde není nikdo kompetentnější a s větším ekonomickým zázemím, s politickou zkušeností, kdo by si s tím dovedl poradit, my jsme schopni si s tím poradit a jsme na to připraveni.