prof. PhDr. PETR FIALA, Ph.D., LL.M.

profesor politologie

emeritní rektor Masarykovy univerzity

ministr školství v letech 2012—2013

poslanec Parlamentu ČR

předseda ODS

- 1. září se narodil v Brně

- v noci z 20. na 21. srpna má první bolesti slepého střeva, s nímž musí později na operaci, přisuzovat to jeho smyslu pro politiku ale ještě úplně nejde

- pravidelně hraje dětské divadlo, např. v inscenaci Divadla Husa na Provázku

- začíná hrát tenis, kterému, na rozdíl od fotbalu, zůstal věrný dodnes

- studuje na brněnském gymnáziu na tř. Kpt. Jaroše

- stává se členem Spolku českých bibliofilů a zůstává jím dosud, což je jediná organizace, v níž je členem tak dlouho

- začíná pravidelně navštěvovat podzemní univerzitu a bytové přednášky britských politologů a filozofů, kterých se účastní až do listopadu 1989

- před Vánoci se v kapli baziliky na Starém Brně nechává pokřtít, víra pro něj zůstává důležitá v osobním životě, náboženství i jako téma výzkumu

- vydává s přáteli vysokoškolský samizdatový časopis Revue 88

- dokončuje studia češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě v Brně

- odchází pracovat jako historik do muzea v Kroměříži, mezitím absolvuje roční povinnou vojenskou službu

- na listopadových demonstracích se těší z pádu komunistického režimu a současně se seznamuje se svou budoucí ženou, individuální a politické události se proplétají

- v prosinci se vrací do Brna a pracuje jako novinář a redaktor

- s kolegy zakládá katedru politologie, kterou od svých 29 let vedl

- pobývá půl roku v Porúří, kde se spřátelil dokonce i s německými levicovými intelektuály, což by si předtím nedovedl představit

- žení se s manželkou Janou, s níž žije doposud

- zakládá s přáteli Centrum pro studium demokracie a kultury, jedno z dlouhodobě nejúspěšnějších občanských sdružení s rozsáhlou vydavatelskou činností

- narodil se mu první syn, celkem má tři děti se stále stejnou ženou

- v jedenatřiceti letech se habilituje na Univerzitě Karlově v oboru politologie

- stává se ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde spolupracuje s bývalými politickými vězni i exulanty na podpoře demokratické politické kultury

- zakládá katedru mezinárodních vztahů a evropských studií

- prezident ho jmenuje prvním profesorem politologie v ČR, v sedmatřiceti byl jedním z našich nejmladších profesorů

- stává se rektorem Masarykovy univerzity

- pokládá základní kámen univerzitního kampusu v Brně-Bohunicích

- na návrh ODS je Poslaneckou sněmovnou a Senátem zvolen jedním z prvních členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, působí zde pět let až do jmenování ministrem, a snaží se, aby ústav pravdivě připomínal naši minulost v době nacismu a především komunismu

- je zvolen rektorem na druhé funkční období

- stává se členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, později je zvolen jejím místopředsedou, snaží se prosazovat podporu výzkumu a jeho rozumnější organizaci

- objevuje vztah k venkovu, koupil si chalupu na Vysočině, což nepochybně souvisí s tím, že celý život píše, organizuje a žije jen ve městech

- na dva roky je zvolen do čela České konference rektorů, společného orgánu vedení všech českých vysokých škol

- navštěvuje českou polární stanici na Antarktidě, zatímco na všech ostatních kontinentech mluvil na konferencích o politice a univerzitách, tady jen o dopravě s argentinskými vojáky, s nimiž uvízl na deset dní na jejich základně ve sněhové bouři

- vydává knihu Politika, jaká nemá být, která je sice jen jednou z jeho mnoha knih, ale je důležitá pro to, co se bude dít dál

- uvádí do provozu univerzitní kampus v Brně-Bohunicích, největší stavební projekt v oblasti vysokého školství ve střední Evropě

- prezident Václav Klaus mu jako ocenění jeho činnosti v souvislosti s ukončením působení ve funkci rektora uděluje Zlatou plaketu prezidenta České republiky

- je jmenován hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády; jako se mu to stalo už mnohokrát, opět něco zakládá a rozvíjí

- v květnu se jako nestraník stává ministrem školství ve vládě Petra Nečase, kde působí 14 měsíců

- odmítá účast ve vládě Jiřího Rusnoka, protože odporuje těm principům politiky, kterým věří

- přijímá nabídku vést jako nestraník jihomoravskou kandidátku ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny; je zvolen s velkým množstvím preferenčních hlasů poslancem, snad i proto, že chce dělat „politiku, jaká má být“

- 7. listopadu vstupuje do ODS; v datu žádnou symboliku nehledejte, prostě to tak vyšlo

- na lednovém Kongresu ODS je zvolen jejím předsedou; dělá, co může (ne proto, aby byl předseda, ale aby ODS byla úspěšná)