Oficiální životopis

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. (1964)
politolog, univerzitní profesor a politik

Vystudoval český jazyk a dějepis na brněnské univerzitě (1983-1988), poté pracoval jako historik v muzeu. V osmdesátých letech se účastnil nezávislých občanských aktivit. Po listopadu 1989 se podílel na založení oboru politologie. Byl mj. vedoucím Katedry politologie (1993-2002), Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií (2002-2004), ředitelem Mezinárodního politologického ústavu (1996-2004), ředitelem Institutu pro srovnávací politologický výzkum (2005-2011) a děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (2004).

V rozsáhlém vědeckém díle se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Je autorem více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí. K jeho nejznámější knihám patří např. Evropská unie (s M. Pitrovou, 2003, 2009), Teorie politických stran (s M. Strmiskou 1998, 2009), Katolicismus a politika (1996), Skrytá církev (s J. Hanušem 1999), Laboratoř sekularizace (2007), Evropský mezičas (2007, 2010), Politika, jaká nemá být (2010), z poslední doby Občané, demokraté a straníci (2015), Na konci bezstarostnosti (2015) a Rozum a odvaha (2017).

Jako rektor vedl po dvě funkční období Masarykovu univerzitu (2004–2011), která se v té době stala nejžádanější českou vysokou školou a významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí. Dlouhodobě působí v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí, byl také předsedou České konference rektorů. Zastával řadu veřejných a odborných funkcí, byl členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, byl členem Akreditační komise, místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace, působil jako hlavní vědecký poradce předsedy vlády.

V letech 2012–2013 byl ministrem školství, ve vládě Petra Nečase; podařilo se mu stabilizovat resort a svou koncepční a přesvědčivou prací si rychle získal důvěru veřejnosti. V roce 2013 odmítl účast v Rusnokově vládě, protože nesouhlasil se způsobem jejího ustavení.

V říjnu 2013 byl s velkým množstvím preferenčních hlasů zvolen poslancem za ODS. Od ledna 2014 je předsedou Občanské demokratické strany.

1964

1964
  • 1. září se narodil v Brně

1968

1968
  • v noci z 20. na 21. srpna má první bolesti slepého střeva, s nímž musí později na operaci, přisuzovat to jeho smyslu pro politiku ale ještě úplně nejde

1976

1976
  • pravidelně hraje dětské divadlo, např. v Divadla Husa na Provázku, ale i jinde
  • začíná hrát tenis, kterému, na rozdíl od fotbalu, zůstal věrný dodnes

1979

1979
  • studuje na brněnském gymnáziu na tř. Kpt. Jaroše ve třídě s experimentální výukou matematiky, což ho vedlo k tomu, že přestal chtít být astrofyzikem a začal se naplno věnovat humanitním oborům

1982

1982
  • stává se členem Spolku českých bibliofilů a zůstává jím dosud, což je jediná organizace, v níž je členem tak dlouho

1983

1983
  • zahajuje studium češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, která se tehdy dočasně kvůli komunistickému režimu jmenovala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

1984

1984
  • začíná pravidelně navštěvovat podzemní univerzitu, bytové přednášky britských politologů a filozofů, kterých se účastní až do listopadu 1989

1986

1986
  • před Vánoci se v kapli baziliky na Starém Brně nechává pokřtít, víra pro něj zůstává důležitá v osobním životě, náboženství i jako téma výzkumu

1987

1987
  • připravuje a vydává s přáteli vysokoškolský samizdatový časopis Revue 88

1988

1988
  • promuje na filozofické fakultě v Brně
  • odchází pracovat jako historik do muzea v Kroměříži
  • nastupuje na povinnou roční vojenskou službu, poznává různá kasárna v západních Čechách, nakonec je zařazen jako betonář ke stavebnímu praporu, od té doby umí dobře stavět, betonovat a být politicky nepohodlný

1989

1989
  • na listopadových demonstracích se těší z pádu komunistického režimu a současně se seznamuje se svou budoucí ženou, individuální a politické události se proplétají
  • v prosinci se vrací z Kroměříže do Brna a pracuje jako novinář a redaktor

1990

1990
  • časopisy vydává a edituje pořád, místo samizdatu ve svobodných podmínkách postupně Proglas, pak Revue Politiku a dodnes Kontexty
  • s kolegy zakládá katedru politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kterou pak od svých devětadvaceti let vedl

1991

1991
  • pobývá půl roku na katedře politologie bochumské univerzity v německém Porúří, kde se spřátelil dokonce i s německými levicovými intelektuály, což by si předtím nedovedl představit

1992

1992
  • žení se s manželkou Janou, s níž žije doposud

1993

1993
  • zakládá s přáteli Centrum pro studium demokracie a kultury, jedno z dlouhodobě nejúspěšnějších občanských sdružení mj. s rozsáhlou vydavatelskou činností
  • narodil se mu první syn, celkem má tři děti (Martina, Kláru a Jiřího)

1996

1996
  • v jedenatřiceti letech se habilituje na Univerzitě Karlově v oboru politologie
  • stává se ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde spolupracuje s bývalými politickými vězni i exulanty na podpoře demokratické politické kultury

1998

1998
  • podílí se na založení Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

2002

2002
  • zakládá katedru mezinárodních vztahů a evropských studií
  • je jmenován prvním profesorem politologie v ČR, v sedmatřiceti byl jedním z našich nejmladších profesorů

2003

2003
  • je zvolen děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

2004

2004
  • stává se rektorem Masarykovy univerzity, do funkce nastupuje 1. září, v den svých čtyřicátých narozenin, ale to je všechno jen shoda různých okolností a dat
  • pokládá základní kámen univerzitního kampusu v Brně-Bohunicích

2007

2007
  • na návrh ODS je Poslaneckou sněmovnou a Senátem zvolen jedním z prvních členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, působí zde pět let a usiluje o to, aby ústav pravdivě připomínal naši minulost v době nacismu a především komunismu
  • je zvolen rektorem na druhé funkční období

2008

2008
  • stává se členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, později je zvolen jejím místopředsedou, snaží se prosazovat podporu výzkumu a jeho rozumnější organizaci
  • objevuje vztah k venkovu, koupil si chalupu, které ale neříká chalupa, protože vlastně není chalupář, a kde v posledních letech tráví veškerý volný čas, což nepochybně souvisí s tím, že celý život píše, organizuje a žije jen ve městech

2009

2009
  • na dva roky je zvolen do čela České konference rektorů

2010

2010
  • navštěvuje českou polární stanici na Antarktidě, zatímco na všech ostatních kontinentech mluvil na konferencích o politice a univerzitách, tady jen o dopravě s argentinskými vojáky, s nimiž uvízl na deset dní na jejich základně ve sněhové bouři
  • vydává knihu Politika, jaká nemá být, která je sice jen jednou z jeho mnoha knih, ale je důležitá pro to, co se bude dít dál
  • uvádí do provozu univerzitní kampus v Brně-Bohunicích, největší stavební projekt v oblasti vysokého školství ve střední Evropě

2011

2011
  • je schválen projekt CEITEC (Středoevropský technologický institut), který po léta se svými spolupracovníky připravoval a prosazoval
  • prezident Václav Klaus mu jako ocenění jeho činnosti ve funkci rektora uděluje Zlatou plaketu prezidenta České republiky
  • je jmenován hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády; jako se mu to stalo už mnohokrát, opět něco zakládá a rozvíjí

2012

2012
  • v květnu se jako nestraník stává ministrem školství ve vládě Petra Nečase, kde působí 14 měsíců

2013

2013
  • odmítá účast ve vládě Jiřího Rusnoka, protože odporuje těm principům politiky, kterým věří
  • přijímá nabídku vést jako nestraník jihomoravskou kandidátku ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny; v nejtěžších volbách pro ODS je zvolen s velkým množstvím preferenčních hlasů poslancem, snad i proto, že chce dělat „politiku, jaká má být“
  • 7. listopadu vstupuje do ODS; v datu žádnou symboliku nehledejte, prostě to tak vyšlo

2014

2014
  • na lednovém Kongresu ODS je zvolen jejím předsedou; dělá, co může, aby ODS, která se v té době v průzkumech pohybovala kolem pětiprocentní hranice, přežila a byla úspěšná

2016

2016
  • je znovuzvolen předsedou ODS, podpořilo ho 93 % delegátů Kongresu
  • v krajských volbách získala ODS celostátně 9,4 %, první fáze záchrany strany je úspěšně ukončena

2017

2017
  • potřebuje vaši pomoc, aby v této zemi nevládli oligarchové a sociální inženýři s podporou komunistů, aby se tu nezmenšovala svoboda, aby nás nezadusila byrokracie, aby lidé něco měli z ekonomického růstu, aby se tu dobře žilo...

Další informace můžete nalézt zde: