23. listopadu 2018

Petr Fiala: Projev na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě

Petr Fiala: Projev na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě

www.ods.cz: Projev předsedy ODS Petra Fialy na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě.

Možná vás překvapím, ale jsem si jist, že dnes zde vlastně nerozhodujeme o vládě, ani o politické orientaci vlády, ani dnes nebudeme hlasovat o neúspěších nebo úspěších této vlády podle toho, jak to kdo z nás vidí a hodnotí. 

Ale musím říci, že takové hlasování a takový předmět rozhodování by mě těšily mnohem více. Bohužel o tom dnešní naše hlasování nebude.

Ve skutečnosti zde dokonce nehlasujeme ani o konkrétní osobě. Rozhodujeme zde o pokračování nebo ukončení jedné velmi konkrétní situace, neudržitelného stavu, ve kterém se ocitla ústavní funkce předsedy vlády a s ním postupně i celá republika.

Proto by bylo pro naši debatu a naše rozhodování velmi účelné představit si například, že premiér se pro dnešek nejmenuje Andrej Babiš, ale řekněme, že se jmenuje Jan Novák (omluvám se všem Janům Novákům...) nebo nějak podobně.

Je podle mě důležité nebo alespoň účelné oprostit se od kontroverzní emoce – pozitivní i negativní, kterou vyvolává osoba současného premiéra. Na tom by naše rozhodnutí nemělo stát ani padat.

Stejně tak považuji za účelné, abychom si namísto opakování známých důvodů a známých faktů kolem osoby předsedy vlády, odpověděli dnes především na následující otázku:

V případě, že dnes nevyslovíme nedůvěru vládě... v případě, že zůstane ve funkci současný předseda vlády... jak si vlastně představujeme, že budou věci dál fungovat? A opravdu chceme převzít odpovědnost za všechny důsledky?

Vážená sněmovno, máme tu co dočinění s nejdůkladnějším střetem zájmů, jaký jsme si donedávna neuměli představit ani teoreticky, který bychom možná očekávali jen v nějaké takzvané rozvojové zemi, nad jejíž demokratičností a vyspělostí ohrnujeme nos a nestojí nám ani za řeč.

Máme zde příběh se zápletkou, kterou by nedokázal napsat mnohý autor detektivek či politických thrillerů. A naší ústavní povinností je uchránit integritu funkce předsedy vlády před ním samým.

Možná bych začal tím, že pokud zůstane předseda vlády ve funkci, v žádné chvíli nebudeme vědět, kdo k nám v dané chvíli mluví a proč jedná tak, jak jedná. Zda je to obviněný, spoluobviněný, otec, hlava rodiny, předseda vlády, doktor Jekyll nebo Mr. Hyde?

Zda jde o vystupování a jednání obviněného člověka, který chce minimalizovat trestní ohrožení – což je zcela oprávněný zájem každého obviněného. Ale už ne legitimní jednání předsedy vlády.

Nebo jde o jednání otce, který chrání své obviněné děti – což je přirozené jednání každého otce. Zde jde navíc o děti, které jsou spolu s ním obviněny ve stejné kauze. Bylo by pochopitelné, kdyby je otec chránil. Ale už to znemožňuje správný výkon funkce předsedy vlády v souladu s ústavou.

Nebudeme také vědět, zda se v jednání předsedy vlády s těmito problémy neprojevují ještě nějaké další společné zájmy rodiny, jejíž několik členů čelí trestnímu stíhání. Kde už dnes samotné spojení rodina a předseda vlády vyvolává nežádoucí asociace.

Nebo zda jde v dané chvíli o jednání a vystupování v ústavní pozici předsedy vlády, o takové vystupování a jednání, které nemá vůbec nic společného s osobní situací předsedy vlády.

Myslím, že každý z nás rozumí tomu, že není v lidských silách oddělit tyto úkoly. Už i proto, že každá z těchto úloh – být obviněný, být otcem obviněných dětí a být premiérem – každá z nich sama o sobě je těžká a ohromně zatěžující. A říkám to s maximálním pochopením.

Ale stejně, jako každý rozumí tomu, jak je to těžké, tak rozumí každý i tomu, jaká z toho plynou rizika.

Vážená sněmovno, jednou z důležitých povinností každého premiéra při výkonu funkce je také chránit tuto ústavní pozici předsedy vlády před jejím možným ohrožením, před nátlakem, vydíráním, před útoky na integritu této funkce a tak podobně. Ať už by se tak dělo prostřednictvím jeho samého nebo jeho nejbližších.

Premiér musí být chráněn a sám chránit svoji funkci i před takovým druhem nátlaku, vydírání či selhání, které by souviselo s jeho rodinou.

My jsme se ale dostali do situace, kdy to předseda vlády dělat nemůže. Nemůže to dělat proto, že premiér nechrání ústavní funkci předsedy vlády, ale on ji naopak soustavně vystavuje nebezpečí. A sám představuje pro ústavní funkci předsedy vlády bezpečnostní riziko.

Proto říkám, že jsme to my, Poslanecká sněmovna, která má dnes ústavní povinnost chránit ústavní pozici předsedy vlády před ním samým.

Máme tu co dočinění se situací, která je postavena na hlavu. A která staví i další státní instituce do neřešitelné situace.

Odpovězme si například na další otázku: Jak mohou příslušné státní instituce chránit předsedu vlády, pokud jeho rodinný příslušník ve společnosti zaměstnance předsedy vlády – ruského občana – navštěvuje Krym? (A v tomto kontextu je zcela vedlejší, do jaké míry dobrovolně a do jaké míry nedobrovolně.)

Jak mají orgány státu předsedu vlády zároveň vyšetřovat jako soukromou osobu a zároveň chránit ústavní funkci a její integritu? K tomu přidejme fakt, že ani jeho rodina neumí, nemůže nebo nechce přijmout a respektovat pravidla, která prostě musí umět přijmout rodina premiéra.

Umíte si někdo z vás představit, jak je možné takto chránit integritu ústavní funkce předsedy vlády, nejsilnější exekutivní pozice v České republice?

Tím se dostávám k třetímu souboru otázek, které před nás tato neúnosná situace staví.

Právníci říkají, že každý soudní proces nebo soudní rozhodnutí musí být nejen nestranné a objektivní, ale musí se takovým také „jevit“. Myslím si, že toto je důležitá zásada, která se dá zobecnit i pro naši úlohu a naše povinnosti.

Lidé mají právo na to, aby mohli důvěřovat státu. A my máme povinnost rozhodovat tak, aby lidé státu důvěřovat mohli.

Položme si otázku, kolik lidí v naší republice uvěří, že kterékoliv z policejních vyšetřování a rozhodnutí státních zástupců a možná pak i soudů budou nestranná, že nebyla nikým a ničím ovlivněna? V případě, v němž jde o předsedu vlády, který je jedním z nejbohatších lidí v zemi a současně zastává exekutivně nejsilnější funkci.

Může zde zůstat zachováno přesvědčení o nestrannosti a objektivitě, o vládě právního státu? Nebo je pravděpodobnější, že se zde rozšíří pochybnosti? A to prosím bez ohledu na to, jakým rozhodnutím to skončí. Ať odsouzením nebo osvobozením.

Předseda vlády nám přece sám od počátku opakuje, že je to „účelovka“ a „kampaň“. Podotýkám, že zde předseda vlády mluví o policejním vyšetřování, o řízení státních zástupců, o trestním stíhání ze strany orgánů republiky.

A ptejme se znovu: sděluje nám to jako obviněný, což lze pochopit, nebo jako premiér – a to pak vzbuzuje mimořádně vážné obavy o stavu našeho právního státu.

Dámy a pánové, uvědomujeme si opravdu všichni vážnost situace, to, s čím si zde hrajeme, jaké devastující důsledky tato neúnosná situace může mít?

A kdo z té větší části lidí, kteří mu nedůvěřují, uvěří tomu, že všechno bylo podle pravidel, pokud dojde v kterékoli instanci k zastavení stíhání nebo osvobozujícímu rozsudku? Toto chceme riskovat? Neboť přesně toto všechno máme dnes v rukách.

A kolik lidí v naší republice a za našimi hranicemi uvěří, že prostě šlo o nevinnou náhodu, pokud se rodinný příslušník předsedy vlády odjede rekreovat právě na Krym. A náhodou ve společnosti ruského státního občana. Protože nikdo vhodnější po ruce nebyl. A pak tam už ani on nebyl. A kdoví, kdo tam vlastně byl a proč.

A můžou občané například věřit řádnému a ničím neovlivněnému výběru nového policejního prezidenta vládou, v jejímž čele stojí takový konflikt zájmů?

Opakuji znovu, že mám velké pochopení pro životní komplikace, i pochopení pro složité situace, do kterých se v rámci rodiny můžeme dostat. A jistě jste si všimli, že se záměrně vyhýbám jménům.

Protože nebudeme dnes hlasovat o jménech. Ani o zdravotním stavu rodinných příslušníků. Ani o maření nebo nemaření vyšetřování. Budeme hlasovat o ústavní pozici předsedy vlády.

Dnes rozhodneme, zda připustíme, že v nastalé situaci osobních a rodinných problémů a pochybností a otazníků jde o novou přípustnou normu pro ústavní funkci předsedy vlády.

Že tyto podivuhodné propletence vztahů a osob a tento fantastický střet zájmů považujeme za tolerovatelnou výbavu pro předsedu vlády České republiky.

Jsem přesvědčen, že je naší povinností říci: Ne, nepovažujeme, něco takového nesmí být normou pro ústavní pozici předsedy vlády České republiky.

Je absurdní, aby ČR vedl premiér s takovým množstvím problémů.

Je nepřijatelné, aby měl takový člověk jakýkoliv vliv na chod orgánů činných v trestním řízení.

Je nepochopitelné, že to nevadí jeho koaličním partnerům.

Je naivní myslet si, že předseda vlády rozumí tomu, jaký má problém, a že pro něj bude na prvním místě Česká republika a nikoli jeho stíhaná rodina.

Je zbabělé říkat, že za to může opozice.

Je smutné, že se tak začínáme podobat zemím třetího světa.

Je nešťastné, že už rok a půl stále dokola řešíme osobní a trestní problémy premiéra a jeho rodiny.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to jsou hlavní důvody, proč jsme vyzvali předsedu vlády k demisi a proč jsme připraveni vyslovit vládě nedůvěru.

Jsme si jisti, že je to za dané situace jediné možné odpovědné jednání ve prospěch našeho státu.

Abychom chránili ústavní instituce, abychom udrželi důvěru v právní stát – abychom místo osobních problémů předsedy vlády mohli společně řešit problémy naší země.