2. srpna 2018

Petr Fiala: Srpnové výročí je varováním pro všechny, kdo dnes pošilhávají po Rusku

Petr Fiala: Srpnové výročí je varováním pro všechny, kdo dnes pošilhávají po Rusku

FORUM 24: Předseda ODS Petr Fiala hovoří v rozhovoru pro deník FORUM 24 o tom, že současné vládě naprosto chybí jakékoli politické směřování a program, a tak stále jen bez reálných výsledků hlásá, že bude líp. Zabránit dalšímu pokračování tohoto stavu podle něj můžeme například už na podzim v komunálních a senátních volbách. Blížící se výročí srpnové okupace z roku 1968 Fiala hodnotí jasně: Komunismus je reformovatelný jedině tak, že skončí.

 
Co by v současné době měli dělat ti, kdo se obávají o osud demokracie v České republice? Vláda má důvěru, ale rezignovat by se jistě nemělo.
 
Každý má dělat to, na co se cítí. Nechci radit veřejnosti, ale je zjevné, že lidem není lhostejné to, co se v naší zemi děje, a že se komunisté vracejí k moci. Občané jsou připraveni se ozvat, demonstrovat a silně dávat najevo, že toto je něco, s čím se nesmíří. Občanskou aktivitu v tom nejlepším slova smyslu sleduji opravdu s potěšením. Demokracie nespočívá jen na pravidlech a principech, ale hlavně na přesvědčených demokratech.
 
Druhou stránkou věci je to, co by měli dělat demokratičtí politici. Má odpověď není slovní, ale v tom, co děláme: Budujeme politickou a programovou alternativu k hnutí ANO a k dalším poitickým extrémům. Musí to navíc být tak silná alternativa, že po příštích volbách bude i mocenská. Chceme, aby se lidé rozhodovali, zda vládu bude sestavovat ANO, nebo ODS.
 
Co je pro vás nejvíce problematické na Babišově vládě a jaká by měla být ta vaše?
 
To, co je na vládě Andreje Babiše špatné, jsou samozřejmě věci, o nichž se hodně mluví: Trestně stíhaný premiér, účast komunistů za realizace dohody, jejíž podobu ani přesně neznáme, nebo personální politika. Chtěl bych ale zmínit i něco, o čem se tolik nemluví. Tahle vláda nemá žádný politický cíl a žádný konkrétní program, což je pro naši zemi nesmírně nebezpečné. Politickým cílem pro Českou republiku musí být dostat se mezi deset nejlepších, nejrozvinutějších a nejbezpečnějších zemí na světě. Pan premiér si tohle přečetl, začal to tak trochu opakovat, ale ve vládním programu nenajdeme nic, co by nás na tuto cestu vedlo. Současná vláda slučuje levici, ale naší zemi nenabízí žádnou perspektivu. Jedná se o populisticko-mocenské uskupení kolem Andreje Babiše a Miloše Zemana, které slouží výhradně jejich zájmům.
 
Cílem prý je, že bude líp.
 
To ale musí mít měřitelné parametry. Opravdu se tu postaví kilometry silnic a dálnic? Opravdu se něco udělá se vzděláním? Opravdu se zlepší podmínky pro podnikání a zjednoduší se daňový systém? To je něco, co ve vládní programatice i politice úplně postrádám.
 
Jaký je v tomto kontextu smysl komunálních voleb?
 
Komunální volby jsou vždycky důležité. Jsou zásadní proto, v čem žijeme, pro naše nejbližší okolí, ale i proto, že pro silnou parlamentní demokracii potřebujeme strany, které se pohybují na všech úrovních společnosti. Neměli bychom dovolit, aby se na úrovni obcí a hlavně větších měst opakovalo to, co se děje na celostátní úrovni. Nemůžeme si dovolit, aby stagnace a zmatek, který je v Praze, pokračoval další čtyři roky. Nemůžeme si dovolit, aby úplné zastavení jakéhokoli rozvoje, který prožíváme v Brně, pokračovalo další čtyři roky. Tam, kde vládne hnutí ANO, se opakuje to, co vidíme na celostátní úrovni.
 
A senátní volby?
 
Ty jsou mimořádně důležité. Všichni vidíme, že Senát více než dříve může plnit kontrolní a brzdící funkci ve chvíli, kdy máme ve Sněmovně takovou většinu, jakou máme. Koalice ANO, KSČM a SPD není mrtvá. Je jen posílená o ČSSD. Pokud tyto strany budou rozhodovat, budeme mít silně levicovou, populistickou a nebezpečnou vládní politiku. Všechny tyto strany chtějí měnit ústavní systém, zavést obecné referendum, přímé volby starostů a mnoho dalších věcí, které nás ohrožují. Proto potřebujeme jinou většinu v Senátu. I proto se ODS rozhodla nedat do všech 27 volebních obvodů své kandidáty, ale podpořila demokratické osobnosti tam, kde to má smysl.
 
V tomto smyslu se jedná o novou situaci a Senát tedy plní svoji původně zamýšlenou roli, je to tak?
 
To, jak máme druhou komoru konstruovanou u nás, není úplně obvyklé. Ukazuje se však, že rozdílný volební systém i složení voličů zde vytváří rozdíl mezi politickou reprezentací ve Sněmovně a v Senátu. Za normálních okolností bych si příliš nepřál, aby Senát výrazně zasahoval do legislativy, která se utváří v Poslanecké sněmovně. V této nestandardní politické situaci je to ale potřeba.
 
Jakou pojistku představuje Ústavní soud?
 
Pokud politik spoléhá na Ústavní soud, do jisté míry selhává. Jeho role by se neměla týkat merita věci, ale procesuálních otázek. Dnes vidíme, že Ústavní soud dokáže svým rozhodnutím zastavit další fáze EET. U tohoto podnětu jsem byl podepsán právě proto, že došlo k porušení procesní stránky a také určitých ústavních principů. Nikoli v obsahu samém, ale v průběhu schvalování nebo v tom, že vláda získala pravomoci, které by mít neměla. To jsou okamžiky, kdy má Ústavní soud říct, že je nutno postupovat jinak.
 
Vraťme se ke komunálním volbám, zmínil jste Prahu a její problémy. Co se tam děje, nebo možná neděje?
 
Neděje se toho opravdu hodně. Nejsem Pražan, ale když vidím způsob řízení města paní Krnáčovou a prakticky nulové výsledky v řešení čehokoli, připomíná mi to Brno, kterému rozumím lépe. Tam se za poslední čtyři roky nespustil jediný rozumný projekt, který by město posunul dál. Jediným rozdílem je to, že primátorka Krnáčová se stala symbolem neschopnosti a zvláštní personální politiky hnutí ANO, brněnský primátor Vokřál je místopředseda ANO a je považován za jakéhosi liberálního představitele této strany. Ve výsledcích je to ale totéž. Není vyřešená složitá dopravní situace, nejsou tu projekty podporující rozvoj města, nic. Tuto situaci je potřeba rychle změnit a vyřešit.
 
U standardních stran, jakou je ODS, je navíc u komunálních voleb velká výhoda, že naši politici mohou ty problémy přenést na úroveň celostátní a poslanci jsou schopni spoustu problémů legislativně řešit. To je obrovská výhoda celostátních politických stran.
 
ODS nemluví ve všech politických stanoviscích jedním hlasem – mám na mysli Václava Klause mladšího. Jak k této odlišnosti přistupuje vedení strany?
 
Václav Klaus mladší není členem vedení strany. Pro mě ani pro ODS to není téma, je to téma spíše mediální. My máme ambici být velkou politickou stranou, která vyhrává volby, a tak musíme počítat s tím, že se zde budou objevovat různé názory, proudy i charakterové temperamenty, s tím, že tu budou lidé, kteří budou k některým otázkám přistupovat různě. Politika ODS je jasná, poslanecký klub hlasuje ve všech klíčových věcech jednotně. Václav Klaus mladší je člověk, který vyjadřuje názory ostře a který provokuje. Jmenuje se Václav Klaus. To samo o sobě vytváří mediální známost, ale já bych ji nepřeceňoval. Všichni si musíme zvyknout na to, že pokud máme velké, svobodné a demokratické politické strany, jsou v nich různé názory. Mým úkolem je to, aby z nich vyplynula jednotná politika.
 
Máte v tomto sám pro sebe definovanou nějakou hranici?
 
Ta se vždycky vytváří až v průběhu doby a nezáleží to až tolik na mně, ale na členské základně a na voličích. A to, jak k výrokům svých kolegů přistupuji já? Samozřejmě mi nevadí jiný názor, jsem o něm schopen diskutovat. Ale je pro mě nepřijatelné, když třeba někdo své kolegy veřejně napadá, aniž jim své výhrady řekne předtím v soukromí. To je otázkou elementární slušnosti. My jsme ale dnes natolik silní a vnitřně jednotní, že jsme schopni se bavit a mít různé názory.
 
U senátních voleb jste zmiňoval, že v některých obvodech podporujete demokratického kandidáta. Vnímáte to jako krok k dalšímu spojenectví pravicových stran v dalších volbách?
 
Já jsem celoživotně pravicově a konzervativně uvažující člověk. Mám rád konkrétní kroky a ne jen řeči. O této integraci slyším pořád a nic z toho. Tady máme případ, který je efektivní, důležitý a funkční. My jsme tento krok udělali proto, že jsme jej považovali za potřebný. Je to krok naprosto reálný a je to forma spolupráce subjektů odprava do středu. Totéž jsme už udělali v řadě kandidátek pro komunální volby, do sněmovních voleb jsme šli se Soukromníky. Záleží ale na konkrétních místech a konkrétních situacích. To je podle mě správná pravicová politika. Žádná prázdná hesla o sjednocování pravice ode mě neuslyšíte. To, o co jde mně, je sjednocení pravicových voličů. Jasně se ukázalo, že jestli chceme mít silnou pravici, znamená to mít silnou ODS. To je to, o co se snažím.
 
Blíží se výročí 21. srpna 1968. Jaký vidíte jeho odkaz v kontextu současné situace?
 
Pro mě je tento rok plný spousty podstatných výročí. Nechci měřit míru jejich tragédie, ale vzpomeňme rok 1948. Jsem přesvědčen o tom, že srpen 1968 je důležitý v několika směrech: Nikdy jsem nevěřil, což mám i z rodiny, v reformovatelnost komunismu, v komunismus s lidskou tváří a tak dále. Srpen 1968 je toho důkazem. Ti, kdo věří v socialismus, v to, že komunisté nejsou nebezpeční, by si měli tohle výročí připomenout. Měli by si uvědomit, že jinak to dopadnout ani nemohlo. Komunismus se demokratizuje jedině tak, že padne.
 
Je to zároveň důkaz pro všechny, kdo stále tak nějak pošilhávají po Východu, že se opět ukázalo, že z Ruska nepřichází něco, co by nás někam posouvalo a pomáhalo nám. Právě naopak. Byli jsme v područí Sovětského svazu, který se podle toho choval. A to je varování pro všechny, kdo by dnes rádi byli v područí Ruska.
 
(Autor: Johana Hovorková)