20. ledna 2018

Petr Fiala: Nejsme partner, ale alternativa ANO

Petr Fiala: Nejsme partner, ale alternativa ANO

Lidové noviny: Osloví-li ho prezident, je předseda ODS připraven pokusit se sestavit většinovou vládu. Do „sňatku“ s Babišem se ale nehrne. Na opakovaně položenou otázku LN, jestli chce být premiérem, začal Petr Fiala odpovídat až po sedmi vteřinové pauze. Podle něj výsledek parlamentních voleb, v nichž ODS skončila s citelným odstupem za ANO, nedává primární odpovědnost za sestavení vlády jeho straně. „Voliči nám nedali mandát, abychom primárně sestavovali vládu. Ukáže-li se to jako další možná cesta z krize, budu se snažit zjistit, jestli jsem schopen složit většinu,“ říká staronový předseda ODS. Trvá také na principu, že ve vládě nesmí být stíhaný politik. A to není jediná podmínka.


Za devadesát procent hlasů pro předsedu, které jste získal na kongresu ODS v Ostravě, by se nemusel věru stydět ani kdejaký autoritář. Existují vůbec v dnešní ODS alternativní myšlenkové proudy?

Výsledek kongresu je určitě potvrzení cesty, po které jdeme. To je cesta silné, hodnotové a pravicové politiky založené na programu, jež je alternativou všech těch marketingových politik a populismu. Je to i silný mandát pro mě. Každopádně jde o výsledek demokratické diskuse, do které se zapojují různé osobnosti a názory. Když se jednou domluvíme, všichni se potom vydáme stejnou cestou. Na vaši otázku odpověděli delegáti sněmu svou volbou.

Existují tedy nějaké alternativní proudy v dnešní ODS?

Když se podíváte na složení předsednictva strany, bezpochyby v něm najdete reprezentanty konzervativní politiky, liberály, zakládající členy ODS, ale i mladší politiky. Je to pestré složení, ale dohromady táhneme za jeden provaz. Kongres potvrdil také nabídku, kterou jsem představil už na nominačních sjezdech, a sice že vrátíme politice reformní étos. Abychom byli opět stranou, která určuje, kam Česká republika směřuje. Součástí nabídky bylo zvýšení dynamiky ekonomického růstu, větší zapojení mladých lidí nebo že nepřenecháme jiným stranám téma efektivní a transparentní státní správy.

Částečnou obměnu zažila výkonná rada ODS. Nově je v ní například exministr obrany Alexandr Vondra a sedí v ní i bývalý ministr Nečasovy vlády Martin Kuba. Představuje to kádr ministrů pro budoucí vládu ODS?

Tak to není. Zástupci výkonné rady jsou částečně z vedení strany a dílem z regionů. Celkem má 22 členů. Nově bylo zvoleno pět osobností. Ze jmen, co jste zmínil, byl za ústecký region zvolený Alexandr Vondra. Martin Kuba v členství ve výkonné radě pokračuje. Ostatně je to předseda jihočeského regionu, v němž jsme dosáhli třetí nejlepší volební výsledek.

A jsou to tedy adepti na členy možné vlády ODS?

Takto vůbec neuvažujeme. Výkonná rada je vrcholný orgán ODS a jsou v ní lidé, kteří mají důvěru delegátů v regionu i na kongresu. Nic více se v tom nedá hledat. Samozřejmě v ní ale jsou lidé, kteří se podílejí na formování celostátní politiky.

Po debaklu menšinového kabinetu Andrej Babiš řekl, že se chystá oslovovat strany ohledně dalšího vládního angažmá. S čím na toto jednání půjdete?

Možná se na takové jednání chystá. Stejně jako vy čtu, co je v médiích. Nabídku na jednání jsme dostali ale až ve čtvrtek.

Co od vás uslyší?

Je tu několik stran, které mají k hnutí ANO blízko. A to jak programově, tak podle hlasování v Poslanecké sněmovně. To není případ ODS. Chápu, že se pan Babiš baví s ČSSD a SPD. Nepřijde mi to zvláštní.

V takzvané vyšehradské deklaraci požadujete například zrušení EET i dvouprocentní výdaje na obranu. Ustoupili byste v něčem během jednání s Babišem?

Především nevíme, o čem to jednání má být. Jsme tradiční politická a konzervativní strana. Jsme zvyklí, že když nás někdo pozve na jednání, přijdeme a poslechneme si, co nám říká.

Kdyby to byla nabídka na účast ve vládě?

To nepředpokládám, protože mezi námi a ANO jsou veliké programové rozdíly. Sice občas čtu prohlášení představitelů hnutí, že je tu programová shoda, ale nevím, kde se to bere. Pokud se podívám na programové prohlášení vlády, máme v programu ODS mnohem razantnější představu o snižování daní. Nechceme byrokratická opatření jako EET a kontrolní hlášení. Když si přečtu, jak chce vláda snižovat byrokracii, nevidím tam nic, než že se překlopí papíry do elektronické podoby. To podle nás není žádné zásadní snižování byrokracie. A vidím tu také rozdíly v pojetí politiky.

V čem?

Pro mě není parlament něco zbytečného a žvanírna. Parlamentní demokracii považuji za důležitou. Při veškerém respektu k principu presumpce neviny si také nemyslíme, že může být premiérem osoba, která je stíhaná. Existují proto podle mne jen dvě možnosti, jak postupovat dál. Některá z parlamentních stran poruší své sliby a začne jednat o vládě i bez dřívější podmínky, že nebude ve vládě s trestně stíhanou osobou, anebo hnutí ANO řekne, že změní postoj, že trvá na premiérovi Andreji Babišovi. Jedině tak se otevře cesta k jejich přirozeným partnerům.

Premiér Babiš od středy v médiích tvrdí, že na premiérské židli netrvá. Naznačil, že by jeho místo mohl převzít ministr životního prostředí Richard Brabec. Vstoupila by po takové změně ODS do případné koalice s ANO?

Necítíme se jako doplněk ANO. Nejsme bílý kůň, který je nyní potřeba k sestavení vlády. Chceme být pro voliče alternativa k hnutí ANO. Jestli nastane, co naznačujete v otázce, jsou tu přirození partneři ANO, kteří budou logicky první na řadě. Myslím tím SPD a KSČM, což je už dnes fungující koalice ve sněmovně. A pak bývalí koaliční partneři ČSSD a KDU-ČSL, kteří sice mají nějaké podmínky – včetně stopky pro trestně stíhaného člena vlády –, ale s hnutím ANO hlasují ve věci rozpočtu. My chceme být nejsilnější opoziční strana a důslednou alternativou k politice hnutí ANO.

S ANO byste tedy do vládní koalice ani bez Babiše nešel?

Předpokládám, že se situace nějak vyvine. Nevíme, jak bude postupovat prezident, ani to, kdo bude prezident. Nevíme, co se odehraje v hnutí ANO. Očekávám, že se vytvoří jiné koalice. Nejsme připraveni jít do vlády. Nejsme připraveni podílet se na této formě spolupráce. Vidíme svoji úlohu jako alternativu k hnutí ANO. Chceme být lídr opozice. Nejsem ale v normální situaci.

Jak to myslíte?

Za normálních okolností by premiér z hnutí ANO poté, co nezískal důvěru většiny ve sněmovně pro vládu, šel za prezidentem a řekl mu, že nedokáže sestavit vládu, anebo by mu představil jiný plán. Prezident by se podíval na druhou nejsilnější stranu, aby se pokusila sestavit vládu.

Chcete být premiérem?

Tak ta otázka nestojí. Pokud bych byl pověřen sestavením vlády, budu se snažit vytvořit většinovou vládu. Udělal bych to ale jinak než Andrej Babiš. Na začátku bych řekl, s kým bych vládnout chtěl a s kým naopak ne. Představil bych plán vyjednávání o vládě. Po několika týdnech bych sdělil, jestli se mi to povedlo, anebo bych pověření vrátil prezidentovi a řekl, že vládu nejde sestavit.

A šel byste tedy do vlády s hnutím ANO?

Kladete mi otázku, jako byste byl pověřen koaličním vyjednáváním. Tak to není. Čekám na jednání s ANO. Opakovaně vám vysvětluji, v čem vidím rozdíly a zásadní problémy pro takové jednání.

Proč do povolební situace nevstoupíte aktivně a nepřihlásíte se prezidentovi, že na rozdíl od ANO víte, jak sestavit většinovou vládu?

Pane redaktore, vy pořád sestavujete nějaké vlády…

Jen se ptám na to, co zajímá čtenáře...

Musíte se ptát, čí úkol je sestavit vládu. To je úkol prezidenta a šéfa vítězné strany. Až vítězná strana řekne, že to nedokáže, tak je někdo další na pásce. Bude na panu prezidentovi, koho vybere. Čestné by bylo, aby to byla druhá nejsilnější strana. Je tu taky ještě jedna zásadní věc. V Česku se nevolí premiér, ale politické strany. ANO získalo 30 procent hlasů. K tomu mám respekt, ale není to nic mimořádného. V naší historii existovaly strany, které byly po volbách silnější, a také musely vytvořit koalici. Musely se domluvit, což se dnes zjevně neděje. Tři měsíce se tu sestavovala vláda, pro kterou hlasovali jen poslanci ANO.

Při vyjednávání vznesli jiní potenciální koaliční partneři, jmenovitě ČSSD, požadavky, aby ANO neovládalo ve vládě resorty vnitra, spravedlnosti a financí s ohledem na stíhání premiéra a Jaroslava Faltýnka v kauze Čapí hnízdo. Budete si klást stejné požadavky?

Nechci shazovat to, co chtějí kolegové z jiných politických stran, ani jejich taktiku. Přijde mi ale komické hovořit o resortech a nemluvit o programu či stylu vládnutí. Personální obsazení resortů teprve následuje. Ve chvíli, kdy jsou čelní představitelé hnutí ANO trestně stíhaní a hnutí má být ve vládě, už jen s ohledem na důvěru veřejnosti by bylo rozumné, aby se koaliční partneři domluvili, že tyto resorty nebude mít ANO. Znovu ale opakuji, předbíháme vyjednávání, která vedou jiné politické strany.

Jste připraven stát se premiérem?

Ta otázka musí znít jinak. Pověří-li vás prezident pokusem dát dohromady většinu pro vládu, jste na to připraven? Na to odpovídám ano, ale nechci se tady tvářit nabubřele. ODS ve volbách dopadla, jak dopadla. Jsme za to našim voličům vděční, ale nedali nám tím mandát, abychom primárně sestavovali vládu. Ukáže-li se to jako další možná cesta z krize, budu se snažit zjistit, jestli jsem schopen složit většinu.

Koho chcete za prezidenta?

ODS řekla srozumitelně a včas, koho nechce. Také jsme řekli, že necháme rozhodnutí, koho proti Miloši Zemanovi poslat do druhého kola, na voličích. Předpokládali jsme, že se Miloš Zeman do druhého kola dostane. Ve chvíli, kdy voliči rozhodli, že to bude Jiří Drahoš, podpořili jsme nejsilnějším možným způsobem – usnesením kongresu – Jiřího Drahoše. Představuje pro nás šanci na naplnění našeho politického cíle, aby nepokračoval na Pražském hradě Miloš Zeman.

To vypadá, že je to osobní.

To není nic osobního. Miloš Zeman vykonává funkci problematickým způsobem. Nerespektuje ducha ústavy. To, o čem se tu doteď bavíme, je do jisté míry dáno jeho postupem. Andreji Babišovi řekl, že ať to bude, jak to bude, nechá ho vládnout, třeba i v demisi. Po projevu před poslanci Miloš Zeman někde, tuším před sněmovnou, řekl, že bude od Andreje Babiše požadovat 101 hlasů při druhém pokusu o sestavení vlády. I toto ukazuje na způsob výkonu jeho mandátu včetně rozdělování společnosti, nejrůznějších afér, zbytečného hrubiánství či rehabilitace komunistické minulosti. To vše říkám neradostně.

(Autor: Martin Shabu)