prof. PETR FIALA

předseda Občanské demokratické strany

Evropa nemůže popadnout dech. Bude stačit rána do zad?

28. června 2016

V pátek 24. června jsme se probudili do jiné Evropy. Britští občané rozhodli o odchodu své země z Evropské unie. Jde o historické, bezprecedentní rozhodnutí. Evropská unie je zásadním způsobem oslabena, spolupráci evropských zemí bude nutno nastavit znovu a jinak. Není to „chyba“ svéhlavých Britů, ale důsledek špatné bruselské politiky. První, kdo měl po referendu rezignovat, byl předseda Evropské komise Juncker a další politici v Bruselu, nikoliv David Cameron.

Nazvěme věci pravými jmény. Unie se dlouhodobě odcizuje občanům, vidíme to např. na růstu radikálních stran, a kráčí od krize ke krizi. Neposiluje Evropu, ale naopak ji oslabuje. Centralizace a byrokratizace dosahuje rozměrů, které známe z antiutopických sci-fi románů. Děti do osmi let nesmí samy nafukovat balonek, vysavače mít vyšší příkon, harmonizována máme zpětná zrcátka traktorů i rakve (!), nesmí se kompostovat sáčky od čaje apod. Tyto a podobné příklady nesmyslných regulací využil ve své kampani za odchod Boris Johnson. Oprávněně. Z Bruselu se na nás valí vlna předpisů a regulací, které svou šíří a absurditou přesahuje veškerou představivost. Přitom podstatné věci bruselské instituce řešit nedokáží. Připomeňme migrační krizi, bezpečnostní rizika nebo dlouhodobé problémy eurozóny. A tak máme místo logického Grexitu bolestivý Brexit.

Poslední šance na změnu

Brexit není žádné varování, těch už bylo v minulosti dost. Odchod Británie je krizí, hlubokou ranou, která může být léčena jediným způsobem: zásadní reformou EU. Nad Brexitem nelze jásat, následky mohou být nedozírné. Britští občané dali ale EU ještě poslední šanci na změnu.

celý článek

Je to jako když se dusíte kouskem jídla a někdo vás praští do zad. Normální člověk to využije, začne polykat opatrněji a je rád, že se neudusil. Jen hlupák by začal hltat o to víc. Když ale slyšíme první reakce představitelů velké bruselské koalice socialistů a lidovců Martina Schulze a Jeana-Claude Junckera, může nás zachvátit skepse. „Jiná“ EU je pro ně ta ještě více integrovaná, ještě centralizovanější, s eurem všude. Známe to dobře z minulosti, když lidé v referendech v Dánsku, ve Francii, Nizozemí, Irsku rozhodli jinak, než chtěla proevropská elita. Voliči se „zmýlili“, „nevěděli“ o čem hlasují a jaké to bude mít důsledky, „nepochopili“ důležitost integrace a „správnost“ bruselské politiky atd. Už to slyšíme i teď. Dokonce zaznívají i hrozby. Jenomže britské „ne“ je silné, jasné, srozumitelné a není pochyb o tom, že podobné „ne“ by zaznělo i od občanů řady dalších zemí, kdyby se jich na to někdo ptal.

Minimální konsensus

Přesto stojí za pokus přestat se dávit, svobodně se nadechnout a zkusit to jinak. Je tu poslední šance na reformu EU. Přestat integrovat, vrátit část rozhodování národním státům, zachovat jednotný trh, ale odstranit zbytečné regulace a začít se společně více starat o bezpečnost a obranu. Pokud tato poslední šance nebude využita, pak teprve bude možno – vlastně nutno – nad Evropskou unií zlomit hůl.

Česká republika musí v každém případě využít současné situace k prosazení vlastních zájmů. Vyjednat si výjimky, minimálně z azylové politiky a ve věci eura, nenechat se příště přehlasovat kvalifikovanou většinou atd. Měli bychom však mít větší ambici: podílet se na reformě EU a aktivně prosazovat vlastní představu. Abychom to mohli dělat, musíme nějakou mít. Vyzval jsem vládu a ostatní demokratické strany, abychom se pokusili společně najít alespoň minimální konsensus v evropské politice a ten pak prosazovali. Jde o hodně, i když to v Bruselu (a nejen tam) po prvotním šoku bagatelizují. Nejde zdaleka jen o Evropskou unii, jde především o budoucnost, sílu a prosperitu evropských zemí – a tedy i České republiky.

Publikováno 28. 6. 2016 na serveru pravybreh.cz

Přečtěte si další blogy Petra Fialy